Sny :)

8. srpna 2010 v 1:30 |  Co se mi honí hlavou...

Každý máme svůj sen, tužbu či přání. Někdy se jen bojíme vyslovit je nahlas. Proč? Poněvadž bychom pak museli něco udělat pro jeho splnění. Už by to nebyla jen abstraktní, záhadná, nepolapitelná myšlenka, o které můžeme donekonečna mluvit, stále a stále s bezmocí v hlase, v níž je však skryta i stopa spokojenosti. Byla by to realita čekající na uskutečnění.
                                                                                         
                                   




 

Výkřik

6. srpna 2010 v 23:37 |  Můj fantazijní svět
Výkřik do prádzna, do tmy, do běžného stereotypu, do šedivé reality a nepříznivých okolností. Co zmůže? Asi nic. Ale uleví nám a možná nám dodá energii, život, naději, chuť, pocit, ze se můžeme vzbouřit, i když jen křikem.

Dívka stála u okna a koukala na prádnouu tmu před sebou. Neviděla téměř nic, jen matné světlo vycházející z jediné lampy vzdálené několik desítek metrů. Zavřela oči a nicota se ještě prohloubila. Opět je otevřela, měla dlouhé nalíčené řasy. Byla krásná, vlasy zařivě žluté, hnědé oči, pravidelné rysy a obličej drobně pokryt pihami. Její oči však naháněly hrůzu, odhalovaly její zoufalé nitro. Tu se na tváři objevila šmouha, skanula z levého oka a prodrala si cestičku až na špičku brady, a poté zmizela, spadla, avšak její odraz zanikl v dívčině křiku. Volala, prosila, toužila, doufala, to vše v jediné hlásce.  
Zmkla, to stačilo, řekla, co chtěla. Otevřela okno a studený vzduch ji praštil do obličeje, nadechla se a ucíila obrovskou úlevu. Tu vzápětí vystřídal pocit chladu, otřásla se a rychle okno zavřela. Cítila únavu, avšak místo vytouženého odpočinku rozsvítila světlo a stoupla si před zrcadlo. Rozhodla se pro život, bezprostřední, smyslný a požitkářský.
Za chvíli už byla v pokoji jiná dívka, čistá, upravená, a schovaná pod nánosy makeupu. Jen oči prozrazovaly, co se před malým okamžikem odehrálo.


Kam dál

Reklama