Moje cesta...

17. března 2008 v 23:17
Poslední dobou mám pocit, že je všechno špatně. Všechno co udělám, co se stane... No jo zase ty moje kecy.. asi vás to moc nebaví co? Ale já se potřebuju vypsat, tkž se nedá nic dělat. Radši to nečtěte, ale celý tenhle blog je vlastně založený na mojich kecech, tkž je to vlastně zase upo špatně.. No nic tak já se radši dám do psaní...

No tak už víte, že jsem dříve bydlela jinde. Víte, já se nechtěla stěhovat. Byla jsem spokojená, měla kamarády a byla šťastná a nemohla jsem si nanic stěžovat. Jenže to bybylo aby se něco nestalo... rodiče se rozhodli, že se přestěhujeme vlastně na chatu... :D Zníto dost směšně, že? No já jsem o tom nechtěla ani slyšet, ale koho zajímal můj názor, že... No pak už jsem se trošku těšila na toho psa, jak už jsem vám vyprávěla a tak celkově. Že začnu upo jiný život. Jako že začnu upo od znova a upo se změním.. jako upo otevřenější, méně stydlivější a tak... Doopravdy jsem si to ale nedokázala vůbec představit.. A pak jsem začala chodit do nové školy, ale sama žila pořád ještě doma..jako v býválém mestě. Prostě jsem to brala jen jako nějaký tábor nebo já vlastně ani pořádně nevím jak... Ve třídě si našla jednu kámošku a jinak byla taková tichá, trošku pasivní... A tak to pořád šlo dál a já se začala více bavit ještě s dvěma jinýma holkama. No a mezitím jsem byla pořád ve spojení s mojí nejlepší kámoškou z bývalého města. Pořád jsme si volaly a občas se i sešly. Je to vlastně moje nejlepší kámoška od narození. Je opravdu úžasná, hrozně si rozumíme, no mám pocit, že jsme upo stejné.. No a pak jsem jela na tábor s kámoškama ze školy. A pak jsem si s tou jednou začala hoodně rozumět a staly se z nás nej kámošky. A začala jsem celkem kašlat na tu kámošky z býv. města. No ale pořád jsem pořádně nepochopila, že tady bydlím napořád. Já jsem to brala pstě jako nějakou srandu.. jezdím do školy vlakem ...bydlím na dědině.. pstě mi to nějak nedocvakovalo.. Ale aji mi to pomáhalo přežít.. No a pak začala mamka jako že se jí tu nelíbí, není na to zvyklá a tak.. Já na ni byla fakt naštvaná..připadalo mi to jako výsměch... No a tak to šlo pořád dál... S kámoškou jsem si přestaly být tak ve styku. A všecho se začalo bortit. mamka nespokojená... a moje sny a představy začaly být nenaplněné.. A teď? Připadá mi všechno špatně.. S kámoškama si moc nerozumím.... mamka pořád nespokojená... a můj vztah s kámoškou není nic moc. Jako když se vidíme tak je všechno v pohodě... Znaly jsme se taak dlouho, vlastně jsem ji brala jako rodinu..tkž to se nebortí,, jako že bychom se odcizovaly..spíše se už moc nevídáme.. Pstě ona to zvládla, našla si jiné kamarády a má svůj superní život.. někdy mi to je tak líto, ale je to vlastně dobře.. Vztah na dálku je hoodně hloupý.. a je supr, že aspoň ona je spokojená..jasně že tak bych si připadala, že jsme na to dvě, ale takhle je to lepší. Jsem ráda, že je šťastná!! :o) Akorát někdy to fakt bolí přestava, že je s jinýma lidma tak jako dříve se mnou.. no jo jsem sentimentální.. chtěla bych aby to bylo upe jinak, ale takhle to dopadlo nejlíp, jak mohlo.. :o) Jejda ten článek už je teda dlouhý a já vám toho chtěla ještě tolik říct.. no radši to nechám na jindy, ať to rozdýcháte... :D No ale i tak si tím nejsem až tak jistá... :DD Radši to fakt nečtěte!! :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.