Přítel není kecal ale jednal

27. dubna 2008 v 21:31
Někdy opravdu ničemu nerozumím.. Víte pstě jsem se nechtěla přizpůsovat nebo nějak měnit. Ale pak už mě to přestalo bavit a tak jsem to začala přijímat, tak jak to je a vlastně jsem si na to začala zvykat a vlastně se přizpůsobovat.. Pak se ale stane něco a vy si řeknete, proč se přizpůsobovat?? Proč by to měl člověk udělat?? Kvůli nějakým pitomcům, kteří si žijí svůj život a na vás žádné ohledy neberou?? JJ ono to přizpůsobení je obrana před depresemi atd. Páč jinak nejste spokojeni.. Nejradši bych některé lidi pěkně vyfuckovala.. lezou mi na nervy a pstě si s nima nerozumím. ale pak bych zůstala upe sama a to radši budu s nima.. Nj smutné.. :D A nebo všechno moc hrotím a nevážím si toho, co mám?? Někdy sama nevím.. jj není to přesně ono, co bych chtěla, ale i tak to nemusí být špaté ne? Člověk, s kterým si naprosto rozumím a jsem s ním strašně šťastná ( a není to kluk :D) je bohužel ale dosti daleko. Jo mohlo by to být asi i horší alee i stokrát lepší... ale lepší je mít vzpomínky než nic :o). Ale někdy to pěkně bolííí. Ale i tak jsem za to všechno ráda :o). Byla jsem zvyklá být s někým pořád. Dělat stejné věci.. mít takovou jistotu a superní kamarádku, které jsem mohla všechno říct. Ale přijde mi, že ostatní lidé takoví nejsou. Že se nechcou na někoho tak vázat. Jsou takoví samostatní a soběstační. Je to asi lepší, ale já jsem ráda s lidma... já nechci být sama. Pstě je to úžasné vědět, že máte někoho, na koho se můžete spolehnout a s kým trávíte svůj volný čas a ne někoho, kdo o tom jenom mluví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.