Květen 2008

můj týden v kostce :DD

30. května 2008 v 21:52
Tak se vám zase po dlouhé době ozývám. Nějak nebyl čas.. škola, učení.. Jinak, co se za ten týden vlastně stalo.. Nic zvláštního, jak jsem optimisticky předvídala :DD, se nestalo a týden byl úplně běžný obyčejný školní týden :D. Učila jsem se, četla, dívala na telku, byla venku... A tak jsem nějak přišla na to, že jak si pořád stěžuju, že pořád sedím doma a nudím se, tak že když jdu s někým ven, tak je stejně taková nuda, že už se těším domů. Přijde mi, že jsou moji kamarádi hrozně pohodlní, líní a ke štěstí jim stačí, když si na hodinu někam sednou, a pak se jenom učí a uklízí.. Možná, že je to správné a já jsem věčně nespokojená, ale mi to prostě nestačí. Tak jak daleko od sebe bydlíme, tak oni to ještě zveličují. Prostě nedokážou jen tak sednout na vlak a udělat něco neplánovaně, jen tak free :o). Jsou tak líní, že než by někam šli, tak se radši spokojí s tím málem, co mají hned vedle sebe. A mě vedle nich přijde ten život tak nějak nudný.. a už mi připadá, že ani nejde pořádně, co dělat.. Tímhle tady nechci nikoho pomlouvat, ale prostě se potřebuju vypsat a nemyslím to nijak špatně na ně. Prostě jsou jiní a to není špatné, ale pro mě celkem jo.
O víkendu ještě nevím, co budu dělat, jen doufám, že ho celý neprosedím doma a taky se dokopu do učení.. Nu uvidíme.. Jinak dneska jsem šla ze školy domů pěšky. Je to cca sedm kilásků, tkž žádná túra :D, ale za rohem to taky není. Cesta byla celkem v pohodě, akorát jsem si někdy říkala, že bych udělala lépe, kdybych si radši četla a vypadla z reality, než nad ní opřád přemýšlela :DD. Jinak se vůbec nic nezměnilo, do tanečních partnera pořád nemám, ale snažím se být v klidu. být vyrovnaná a brát věci, tak jak jsou a neříkat si coby kdyby.. tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to zase vydží :DD počítám, že zítra mi zase přetečou nervy :DD nj hysterka.. :DD
Jinak mi profesorka z češtny řekla, že se pořád směju a jsem takový optimista :DD. ta jsem nad tím tak přemýšlela, jak na to přišla, že mi to vůbec tak nepřijde.. Jj možná se ve škole směju kravinám, ale že bych měla nějak optimistický pohled na svět.. no nevím :DD Ale je fakt, že ona mě vidí jenom v té škole, tkž si to myslí jenom podle toho.. Ale vidíte, další důkaz, že jsem optimista :DD Někde jsem četla, že když se něčemu smějeme, tak jsme vlastně pochopili a smířili se se směšnou realitou... Dokázali jsme se nad to povznést a přiznat vlastní chyby. Chápete, jak to myslím? No nevadí, já jsem to taky dlouho nemohla pochopit a to jsem si to přečetla více srozumitelněji..
Celkem jsem se dneska rozepsala, co? Ale teď to snad nevadí, když jsem se tak dlouho neozvala.. :o) Tak se mějte krásně a užijte si víken.. ještě se ozvu :o)

Realita je krutá, ale i krásná

25. května 2008 v 21:28 Myslím si..
Tak jsem si tak četla smutné citáty a uvědomila si, že jsou pravdivé. Jsou v nich hluboké myšlenky, které si kdekdo bojí připustit. Takové citáty může napsat jen někdo, kdo je nešťastný. Píše tak svoje zkušenosti a vychází přímo z něj. Je to krutá realita, kterou šťastní lidé přehlížejí? Když je někdo šťastný, plno lidí mu říká, ať si sundá růžové brýle a podívá se realitě do očí. ale není to i naopak? Realita přece není jen zlá, je i krásná... Všude kolem nás je smrt, lež a násilí. Ale jsou zde i opačné stejně silné city jako je láska, přátelství a radost. Tak proč je realita jen zlá?? Jo to je vlastnost lidí, že na hezké věci zapomenou rychle, zato na špatné hůře. Ale měli bychom vidět všechno. Je pravda, že být šťastný je mnohem těžší než být nešťastný, ale já myslím, že ten boj za to stojí. :o) Ale je pravda, že když se stane něco hrozného, zůstane v nás celý život. Zato hezké věci, o které jsme přišly v nás vyvolávají hezké vzpomínky, ale o to více to pak bolí.
Upřímně řečeno ani nevím, kde se ten článek ve mě vzal, páč bych řekla, že teď patřím spíše do kupiny lidí, kteří by všechny růžové brýle nejraději zahrabali :D, ale je to asi dobré znamení :o).

Škole se neúprodně blíží :o((, ale já jsem optimistista :o)), tkž se už těším :DD

25. května 2008 v 20:22
Tak tu máme neděli, čas rychle běží a škola se neúprosně blíží. Ach jak jsme si to četla minulý týden na různých blozích a byla v klidu, protože jsem ještě měla před sebou celý týde doma.. Nojo ale čas je neúprosný.. " čas pádí, čas letí.." :DD jj je to pravda.. někdy se toho dost děsím. Jinak dneska jsem si přepisovala sešity do školy, učila se zase kytky a trošku četla hodněě divnou knížku. Už se fakt těším do knihovny až si konečně půjčím něco normálního. Jinak měla přijet kámoška, ale nepřijela, typicky. No dobře nepřipadá mi moc vhodné pomlouvaat někoho na internetu, tak toho radši nechám.. :D. jinak svoji nudu jsem se rozhodla přeměním na práci, lépe řečeno na učení. Prostě se zabavím, nemusím na nic myslet a navíc je to užitečné. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :DD. Jinak zítřku se bojím. Nechce se mi vůbec do budovy, kde se budu muset sedmhodin denně učit, nechce se mi mezi ty lidi, nějak mám strach a už vůbec se mi nechcou řešit taneční. Jsem po nemoci a nemám vlbec žádnou energii.. nj jde to se mnou z kopce :D. No jakože nedivila bych se kdybych po zítřku zase lehla doma. :D No je v tom obava a zároveň i naděje :o). Nevím, co budu dělat teď. V telivizi typicky nic není. No nejspíš se budu dívat na nějakou kravinu :D. No opravdu úžasná budoucnost. Budu ale myslet optimisticky, jsem totiž velký optimista :o). Zítra mě určitě čeká něco nečekaného, něco, co příjemně změní můj život :o). nevím, jestli to nehraničí trohu s naivitou, ale radši to nebudu řešit :D. tak se mějte krásně. Bye bye

sobota :o)

24. května 2008 v 21:38
Je sobotní večer a já sedím doma a nemám, co dělat. Dneska jsem se snažila dělat něc do školy.. opisovala sešit a učila hloupé kytky a teď jsem z toho nějak unavená. Ale usnot nemůžu :D. Nějak se mi stýská. Nemyslím nikoho určitého, i když by se někdo našel :o), ale myslím tak všeobecně. Prostě se mi po někom stýská. Chci aby tu někdo byl, povídal si se mnou, staral se o mě :DD. A vůbec se mi nechce do školy. A jsem zvědavá, jak to zvládnu, když jsem po dnešku tak unavená :D, ale jít tam prostě musím.. Zase vám tu píšu tak nemožné kecy, že to ani není možné chjoo. Jenže co bych vlastně měla psát? No mohla bych psát nějaké hluboké úvahy, ale to se mi teď moc nechce a hlavně nevím o čem.. Venku už je tma, na obloze ani hvězdička ( aspoň mi to tak z mého pohledu z okna připadá :D) A nikde nic zajímavého, na co by se člověk díval a měl u toho radost. Jak je důležité prostředí okolo nás.. jak na nás působí. Už ani nevím, co psát, ale pořád se mi nějak nechce odejít od počítače.. tkž co vám ještě napsat :o)..... Dneska bylo krásně.. aspoň to všichni říkali a mi to tak při pohledu z okna připadalo.. jo mhla jsem tam jít taky, ale nějak se mi nechtělo. No asi už raději půjdu, ať už vás neotravuju těmahle kecama... už i tak jich je více než dost :DD Tak se mějte hezky a užívejte si :o).

Spisovatel..

21. května 2008 v 1:09 Myslím si..
Pořád se obdivují různí malíří, zpěváci a umělci, ale připadá mi, že spisovatelé se obdivují ze všech nejméně. A přitom si myslím,že to je špatně. Když někdo zpívá, každý hned slyší krásný hlas a nemusí ani nad tím moc přemýšlet, když vidí obraz, taky ho oslní hned na první pohled. Zato kniha, ta se musí přečíst a přemýšlet se nad jejím obsahem. Té se nebude obdivovat, když se na ni někdo jen podívá. Samozřejmě tím nechci shazovat ostatní druhy umění, nad nimi je taky třeba přemýšlet a jedině tak je lze pořádně pochopit. Já mám však nejraději knihy ( jak už jste mohli pochopit z textu). Připadá mi něco úžasného, jak někdo dokáže popsat obyčejné věci. Každý moc dobře víme, jaké jsou a chápeme to, vyvolávají v nás určité pocity, které jsou nám všem velmi známé, ale většina z nás je nedokáže vystihnout slovy (např. já). Ale správný spisovatel je dokáže vystihnout tak bravurně. Skutečnost nám tak dobře známou a jasnou, obyčejný sluneční den dokáže popsat tak detailně a přesně, že když to čteme připadáme si, jako kdybychom na daném místě opravdu byli. Nejsou to hloupé poučky, kterým většinou ani nerozumíme, je to nenucené popsání, při kterém se nás ony pocity zmocňují a my si v tu chvíli říkáme, že ty pocity známe a že jsme ani nevěděli, že je ostatní taky tak cítí. Když čtu něco, co je mi velmi blízké, zároveň bych to však nedokázala popsat, cítím se šťastně a najednou si myslím, že na to nejsem sama. Myslím si, že psát se člověk neučí. S tím už se rodí. Tak jako s talentem kreslit, tak jako s talentem zpívat. Samozřejmě se můžeme zlepšovat cvikem, ale dobrým spisovatelem se člověk rodí. Proto tak nemám ráda slohové práce do školy, kde nám přesně řeknou, jakých prvků v nich máme použít, jakým stylem je psát a podobně. Myslím si, že když člověk píše, musí to být pro něho radost a ne jen hlídání aby to bylo přesně tak, jak to mělo být. Já osobně vím, že psát neumím, ale dělám to ráda. Ne proto abych si pak četla svůj výtvor a říkala si jak se mi povedl, tedy ne pro výsledek, ale protože mě to baví. Nebaví mě ovšem stále hlídat, ať se něco neopakuje a jak by to znělo lépe, a pak to také vypadá podle toho :D. Hrozně by mě bavilo být spisovatelkou nebo novinářkou. Psát do časopisů a přitom se dozvídat spoustu zajímavých věcí. Ale jak už jsem říkala spisovatelem se člověk rodí, takže zpátky na zem. :o)

Úterý

20. května 2008 v 22:00
Tak se vám zase hlásím. Vím, důležitě jsem vám psala, že už nebudu psát tak často a budu spíše žít, než tady " řešit " svoje problémy, ale jsem nemocná, tkž stejně normálně žít nemůžu. Celý den většinou čtu, koukám na telku nebo spím a děsím se dne, kdy se uzdravím. Nějak se toho všeho bojím. Vlastně se nemám na co těšit. Jak už jsem vám psala, tak si se svými kamarády moc nerozumím a tím pádem se nemám na co těšit. Život je vlastně velmi stereotypní a je to rutina. Když ale máme s kým ho prožívat, tak nám to tak ani nepřijde a baví nás. Lidi jsou hrozně důležití. No jo ne nadarmo se všude píše, že je člověk tvor společenský. No neřešte tyto podivínské kecy. Mně vždycky začne šibat, když jsem dlouho doma.. ještě, když jsem nemocná, tak jsem trošku zblblá z nemoci.. :DD. Ne ale poslední dobou mě nic nebaví a život mi připadá strašně nudný. Nějak jsem si na to zvykla a neřešila to, jenže teď jsem si uvědomila, že to není normální. A tak s tím něco udělám :DD. No jo jenže teď do toho musí ještě otravovat ten problém s tanečníma. A zase nenormální část mé osoby.. normální by se na ně těšila, jenže ta druhá se jich děsí. A jak se teď mám o něco snažit, když už je to zae všechno v háji? Musím začít od znovu ale totálně. Ale hlavně musím!! Vždycky takhle doma kecám (nejlíp když jsem nemocná, páč v tu chvíli ještě nemůžu nic dělat :DD) a pak skutek utekl. Hmm a teď je to ještě horší.. No dobře nechme toho.. už zase začínám :DD Ale víte, co mi přijde divné. Že ostatní lidi, jako ti kamarádi, že žijou taky takový život a že jim to vůbec nevadí.... No asi si vážně nerozumíme :DD. Radši končím :DD

Pondělí

19. května 2008 v 18:28
Tak vám zase píšu. Nemám totalně co dělat a musím nemyslet na určitou věc. Venku je totálně ohavně a já jsem asi nejohavnější člověk na celé planetě. Nevidím důvod, proč bych si to neměla myslet. Teď už vážně ne. Ale rozhodně nejsem žádná troska, která bude brečet a mít pocity méněcennosti a ubohosti. Nevidím důvod. Jsem zcela normální a myslím, že normálně i vypadám. Ale asi bych měla, páč to jsem já. Člověk, který nemá ani s kým jít do tanečních. Nj naprosto úžasné, už se vážně těším až skončím jako stará panna po celý život a nebudu mít nikdy ani děti. Jojo zase jeden z mých úžasných článků, opravdu skvělé.


originalita??

18. května 2008 v 22:46 Myslím si..
Tak mě něco napadlo. No když tak chcete, ať něco napíšu, tak něco zkutím :o). No dobře nebudu si hrát na borku, která vám plní velké přání :DD, ale prostě už to nemůžu vydržet. Upe toužím tu něco napsat, jenže jsem jaksi nevěděla co a nechtěla tu psát nesmysly.. no ale stejně se dám do toho :DD
A napadlo mě tohle. No nic zvláštního :DD. Dívala jsem se zase na x faktor, i když jsem se minule zapřísáhla, že už se na to nikdy nepodívám, páč vypadla Kamila Nývltová. Ale mamka se na to dívala a já se těžce nudila, tak jsem tomu zase podlehla.. :( trošku fraška, ale radši neřešit.. no každopádně jsem si všimla,že čím jsou soutěžící jiní, origilánější, tím jsou oblíbenější a každý je má rád. Což je podle mě správné, páč já mám taky radši lidi, kteří mají svou hlavu. Ale přijde mi, že v normálním životě je tomu naopak. Prostě originální lidé jsou spíše považováni za podivíny. No možná musí být lidé správně originální, a pak se po nich všichni opičí a ti ostatní jsou originální "špatně" a nemůžu to brát obecně, ale stejně mit to přijde zvláštní. Možná je to proto, že jim lidé prostě závidí. Ti v x faktoru už jsou prostě hvězdy.. ale proč by měli člověka sobě rovného brát jako lepšího, a tak mu pouze závidí..
No už mi zase přijde celý text totalně nesmyslný a trošku hloupý a nejradši bych ho smazala, ale to zase neudělám, páč když něco napíšu, tak to pak nikdy nedokážu smazat. :D

Nemocná

17. května 2008 v 15:21 About this blog
Z Prahy jsem přijela už tuto pondělí :D (podotýkám pro Báru :o)) ), ale onemocněla jsem, tkž jsem neměla kdy sem chodit. Nemocná jsem pořád, ale už nemusím pořád ležet v posteli.. konečně :o). Nebudu už sem chodit asi tak často, protože mě ořád nebaví jen utápět špatnou náladu u blogu a psát takové články.. Radši bych to měla řešit a žít, než psát na internet pořád dokola to samé. Samozřejmě tu pořád budu psát, ale články už nebudou přibývat tak často. Tak se na mě nezlobte, ale tak už to nešlo.. :o). Jinak ani nevím, co bych tu měla ještě napsat. V sobě mám totální zmatek a nechci to tu zase řešit. A taky bych chtěla změnit design, ale první musí přijít nápad, a pak ještě čas.. ale toho mám teďka dostatek :o). Tak se mějte krásně a já se s váma zatím loučím :o).

Jedu do Prahy :o)

6. května 2008 v 22:10
Tak dnešní den byl celkem o ničem. Vůbec nic zajímavého se nestalo. A celé odpoledne jsem se balila a chystala, páč zítra jedu do Prahy :o). No sice s našima, ale i tak se celkem těším.. No a tím pádem tu do pondělka nebudou přibývat články... Tak se na mě nezlobte :o) ! Užijte si prázdniny a já už letím. Vím, že jsem vám toho dneska moc nenapsala, ale nějak nestíhám :DD. Tak *Bye Bye* :o)

" Život je jako psaní bez gumy "

5. května 2008 v 18:27 Zmatená..
Nudím se. Jako správně bych se měla učit, páč mám toho celkem dost, ale mám pocit, že pondělní odpoledne bych měla strávit jinak než u knížek... S někým koho mám ráda.. s kým si rozumím.. prostě si to užít. K čemu je den, který dělám všechno jen ne to co chci? Asi jsem rozmazlená, co? Život není jen zábava, ale i povinnosti..
Jenže já potřebuju být s někým na stejné vlně. Chci s někým trávit svůj volný čas. proč nikdo nechce?? Asi jsem už úplný blázek a melu tady upe kraviny a vy chudáci, to teď musíte číst.. Mně se ale taak po někom stýskáá, po jediném člověku, který mi rozumí. Je to moje vina? Nedokážu se ostatním otevřít a tím to všechno kazím?? A nebo jsem zažila něco víc než jen obyčejné přátelství a to se nám nestává tak často? Prostě ostatní ani neví, co to je, tak jim to nechybí?? To je asi úplná kravina. Ale zní to lépe než, že to je moje chyba :D. Nj musím změnit svoje chování, přístup.. Mooc se vám omlouvám, že zase píšu taak dlouhý nudný pesimistický článek..

Pondělní odpoledne :o)

5. května 2008 v 17:10
Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, prostě je krásný den. Po ráno, kdy jsem se probudila a všude viděla jen mlhu, jsem v to ani nedoufala. Ve škole těžká nuda, pár hloupých známek, ale nějak jsem se tím překousala.. :o). Ale nějak mě už nebaví něčím se překousávat.. radši bych si to užívala. Odpoledne jsem šla běhat, ale nakonec se z toho vyklubala spíše procházka. :o) Ale celkem příjemná. Tak trošku jsem zase snila a teď jsem nějak klidná... Ale zase se musím jit učit... ale venku v nádherném počasí to určitě půjde lépe.. no doufám :DD
Tak se mějte krásně a užijte si odpoledne :o).

pokuď nepříjimáme změny, nežijeme

4. května 2008 v 23:23 Zmatená..
Někdy bych si tak přála vrátit čas. Zpátky o čtyři roky a všechno změnit. Všechny problémy by zmizely.. Nemusela bych řešit trauma kamarádství, problémy a bylo by vše o.k. :o). Ale to je asi kec co. Jj možná by bylo vše úplně jednodušší a kdybych měla tu možnost, tak bych to asi udělala, ale nikdy není nic úžasné. Teď už mi to tak třeba připadá, protože teď už nevidím ty problémy, to špatné. Teď se mi vybavuje jen to krásné a nic jiného... Když třeba přmýšlím nad svou minulostí, tak mi přijde, že jsem na tom byla v hodně věcech hůře.. třeba ve škole jsem neměla nějaké velké kamarády a věčně jsem si četla... ale byla jsem spokojená, vyrovaná a nějak to neřešila, zbytečně nehrotila.. cítila jsem jistotu. A teď jsem asi schopnější, starší a více sama sebou, ale stále mi něco chybí. Chybí mi ta jistota..
A člověk je v jiném prostředí, na které není vůbec zvyklý a stále má v hlavě vzpomínky, které ho někdy vrací úplně zpět. V tu chvíli se nechce změnit, zvykat si na něco jiného. Pořád má rád to staré a nechce to opustit.. odejít od toho.. aspoň uvnitř ne. Nechce se na to dívat, jako na něco co bylo dříve.. něco co bylo a není. Ale musí se od toho dokázat odprostit a jít dál. Jinak by se nerozvíjel a stál byl na mrtvém bodu a žil ve snách. Musí to pochopit a začít to mít rád tam, kde je teď. S lidma to tak samozřejmě není. Blízké lidi neopustíme tím, že odejdeme o kus dál. Ty máme v srdci pořád a nemusí to být jenom tam.. Na všechno je ale třeba čas.. a někdy nám to okolnosti usnadňují, někdy je tomu naopak..

já a lidé.. :D

4. května 2008 v 22:52 Kdo jsem..
Tak jsem se dodívala na X-faktor, no byla to docela nuda, tak jsem si u toho i četla. A teď bych asi měla jít spát. Ráno to pak bude hrůza a celý den bude zase stát za nic. Ale pstě ještě nechci. Vůbec se na zítřek netěším. Škola, samé zkoušení a písemky a pak doma stresy a učení.. páč mám toho tolik, že to nemůžu stihnout. Ale asi půjdu běhat.. abych se aspoň trošku uklidnila :o).
Víte, co je zvláštní?? Že pořád musím nějaký vzor, podle který mě vede dál. nemyslím někoho slavného nebo tak, ale kamaráda. Pstě když něco dělám, tak si představuju, jak to dělá on, a pak se cítím tak lépe. Chápete? No asi ne :D. Třeba se i začnu chovat podobně. Ne jako že bych se úplně opičila dělala to samé, ale prostě vidím, že něco dělá a pak to tak začnu dělat taky. Samozřejmě to musí být člověk mi blízký, který má podobnou povahu.. No asi mě nechápete, páč to vůbec neumím vyjádřit.. :D. Ale pstě mám takového človíčka, kterého mám hrozně ráda a je pořád se mnou. Tak nějak schovaný :o). Prostě potřebuju aby někdo potvrzoval, to co dělám, abych věděla, že to není špatně. Je úžasné vědět, že je tu někdo stejný nebo podobný.. Prostě nedokážu být úplně sama sebou, dělat jen to co sama chci a neohlížet se na ostatní.. teď to ale nemyslím tak, že nejsem sobecká ( to snad ale taky :D) ale pstě ve věcech, kde to tak jiní lidé nedělají.. Já se na lidi hodně vážu. Jako ne že bych je nějak omezovala (doufám :D). Ale když už je někdo můj kamarád, tak ho mám strašně mooc ráda a nejraději bych byla jenom sním ( třeba s více lidma) Prostě nejsem člověk, který je rád sám, má kolem sebe nějaký prostor a pak až má ostatní lidi.. Já mám ty lidi nacpané úplně blizoučko k sobě a mám je radši než sebe ( jako chápete jak to myslím..) A pak jsem asi hodně zklamaná, když to mají lidé jinak a nedokážu se s tím smířit a všechno hned hrotím.. A nedokážu pochopit, že mě mají rádi hodně svým způsobem.. možná to chápu.. ale nestačí mi to.. A nebo se pstě na ně už tak dívám a ani jim nedám šanci... Někdy si nejsem vůbec jistá.

vyvíjím se v harmonického jedince, který neumí vařit :DD

4. května 2008 v 18:12
Jsem nějak unavená. Čím to asi bude? :DD Ale je to určitě i tím počasím, páč je venku pěkně zataženo a mlhavo.. a už je to ve mě vyvolává lenost.. :DD Před chvílí jsem se dodívala na Rock podvraťáků a bylo to fajne. Pstě taková odpočinková sranda.. nj něco pro mě :o). Jináč jsem se taky snažila učit a ještě budu muset. A taky jsem si prala oblečení :o). A chtěla vařit, páč jsem si uvědomila, že to total neumím a to je rozné.. ale nějak z toho sešlo.. :D Jsem celá nějak mimo.. jenom se pohnu, tak mě bolí chodidla, břicho,.. :D Asi mi rostou svaly :DD Ale připadám si hloupě :D Ještě že jsem nešla s kámoškou na kolo.. bych tam asi pošla :DD
Nějak se mi vám chce pořád něco psát, ale nevím co. Tak se asi půjdu učit, ať ze sebe nemám tak špatný pocit.. :DD Nevařím, neuklízím, total lemřím, tak aspoň učení.. :DD Já se totiž vyvíjím v harmonický celek :D. Včera sport a dneska vědomosti, tkž budu krásná a chytrá :DD njn hotové arété :DD

Všechny kopce vedou na Smrk?? tomu nikdy nevěřte.. :DD

4. května 2008 v 16:19
Tak sem zase píšu. Poslední dobou jsem nepsala moc pozitivní články.. Měla jsem blbou náladu a chuť psát něco na blog.. nejradši bych některé smazala, al když už jsem je jednou napsala, tak je tu nechám. přece jenom jsem to tak cítila. Ale teď mám docela dobrou náladu. I když sedím celý den doma a učím se mám toho plno před sebou :o). Ale stejně jsem spokojená :o). Je to asi kvůli včerejšímu úžasnému dnu :o). Tak vám o něm napíšu, ale bude to asi zdlouhavé... :o)
Ráno mě vzbudil budík ve čtvrt na devět a pohled na zamračenou oblohu mi moc radost nedělal, ale otimisticky jsem se uklidňovala, že se to vybere. V pohodičce jsem se chystala, když najednou zvonil mobil. Oups to byla Ria, která rávě přijela a já už měla být dávno na nádraží... Rychle jsem se dobalila a spěchala za ní.. :D Šly jsem na Lysou horu... cesta nám rychle utíkala, páč jsme kecaly a trošičičku pomlouvaly :D Počasí bylo jako v pohádce.. šly jsme totiž v oblacích.. kdo by si to nepřál zažít, že :D Ale ve skutečnosti to byla mlha, ale neřešit :DD Když nahoře začala Ria básnit o tom, že by chtěla na Lysé bydlet a mít tam soukromého učitele, tak jsem si řekla, že je na čase jít, aby se z toho úlně nepomátla :DD. Dole jsme si daly oběd a začaly plnit druhou část našeho úkolu.. vyjít Smrk.. Zpočátku nám cesta příjemně utíkala.. to jsem se ještě rozplývaly nad krásnou krajinou.. když jsme ale chodily pořád dokola, občas i z kopce začalo nám to být divné. Asi několikrát jsme se rozhodly jít kolmo do kopce.. jako chápete.. když jdeme nahoru musíme dojít na Smrk.. :DD njn pěkně blbá teorie.. Tak jsme to tak pořád dokola zkoušely až jsem na narazily na cestu, po které prý Ria dříve šla.. tak tam začala hopsat a skákat radostí, ale já byla taky šťastná.. jen už jsem neměla tolik síly.. :DD JJ ale vrchol našeho snažení byl, že jsme byly pár metrů pod vrcholem, jen jsme nevěděly, jak se tam dostat :DD. Prakticky jsme tu horu vlastně vyšly... tkž kdyby někoho napadlo značit cestu.. jsme na vrcholku raz dva.. :D Cesta zpátky byla nudná a zdlouhavá.. Obě jsme už byly unavené a šílené.. Ria pořád nadávala a já se pořád smála :DD Nakonec jsme musely běžet, abychom stihly vlak :DD Na nádraží jsme potkaly spolužáky, kteří nám řekli: " Vy jste byly na Lysé jen tak? A nic jste tam nepily? " :DD Njn ale byl to úžo den, kterého určo nelituju a aspoň se budeme mít zase dlouho čemu smát... škoda že jen vlastní debilitě :DD Ale díky moc, že jsi přijela :o)!!

já chci pětku a to je vše!!

2. května 2008 v 21:18 Zmatená..
Ach jo vůbec se mi nechce do školy. Vím, že je to pěkná hloupost, tak to psát v pátek večer.. ale já pstě nemám na to se učit.. Začnu se učit... začnu depkařit a pstě se nejsem schopna učit.. přijde mi to tak nepodstatné a nedůležité vedle jiných věcí.. pstě to nezvládnu.. a taková otravná češtinářka, která si pořád na něco hraje.. dneska jsme měla psát písemku a nakonec nám ji přehodila, ale tvářila se jako by to byla ta nejhorší věc světa.. jakože my se na všechno vykašlem a ona se s tím chudák musí dělat a udělala ze sebe totální chudinku.. jakože nám je jedno, co dostaneme, ale ona chudák to musí opravovat a dávat tak špatné známky.. já chápu, že to třeba nemá v životě lehké, ale ať si uvědomí, že není sama! My jsme přece potrestáni těma známkama.. A nesnáším takové ty kecy lidí, jakože ti co se to neučí jsou flákači a že oni se to musí učit atd... možná teď nechápete.. ale pstě místo aby se vás snažili pochopit, tak vám ještě vyčítají a rypou do vás... Ale zase můžeme být rádi, že etě nejsme takové trosky, že nás všichni litují.. Ale pstě ať mi dají všichni pokoj.. ať mi dají pětku a drží hubu... je to jenom moje věc a já už pstě nemám na to stresovat se etě kvůli školy.

blah blah blah..

1. května 2008 v 17:30 Zmatená..
Tak tady máme první máj lásky čas. Ono stejně když je někdo sám, tak mu to může být tak jedno. Takové blbosti, jako jestli zůstaneš nepolíbená, tak uschneš, jsou kraviny. Stejně když to není od toho pravého je to k ničemu. Tkž jediné pozitivum je, že je volno :o). Ale teď jsem stejně doma a musím se učit češtinu, páč zítra píšem.. A já bych chtěla dělat něco uppe jiného... To bych ale nedělala ani kdybychom zítra nepsali, tkž mi to může být vlastně jedno.. Neměla bych se už chovat jako malá.. jako hloupá puberťačka.. pořád jenom řešit sebe sebe a svůj hloupý život. Měla bych přemýšlet racionálně a řídit se rozumem.. nenechávat se ovládat city.. pstě dělat, to co je správné.. mít svůj cíl a jít si za ním. Nedělat nic bezmyšlenkovitě. A nebo jen tak proplouvat životem a nechat se vést?? Jenže už tu není nikdo, kdo by mi ukazoval, co je správné a co ne. Už nejsem malé miminko, které někdo vede. Už jsem za sebe zodpovědná sama a už tu není nikdo o koho bych se mohla opřít a na chvíli si vedle něho odpočinout. Možná existuje jeden jediný.. ale je moc daleko a tím pádem to nejde. Je možné, že jsem tady nikoho takového nenašla? Ale čím to je? Natrefila jsem na špatné lid? Neumím se s ostatníma bavit? Nebo jsou všichni tak jiní? Někdy vážně nevím.