Červen 2008

No comment...

30. června 2008 v 15:48 Zmatená..
Tak tady máme konečně prázdniny. Dva měsíce volna jsou před námi. Nemohu říct, že by se mi při psaní těchto slov rozlil široký úsměv po tvářích a uvnitř by mě to naplňovalo štěstím. Spíše naopak, jsem k tomu lhostejná a možná bych radši za čtrnáct dní do té školy zase šla. Připadá mi, že jsem byla unášena časem a ten mě donesl až do prázdnin. Nějakou chvíli se v nich zastaví, a pak bude pokračovat zase dál. A já strhávána jeho proudem nemohu dělat vůbec nic. Nemohu? Možná se mi nechce. Poslední dobou mám často zvláštní pocity. Nechce se mi vůbec nic dělat. Ne že bych byla unavená, líná. Nechce se mi nic. Nechce se mi vstát z postele a jít s někým ven, nechce se mi jen tak relaxovat,jít na kolo.. prostě nic. Pak třeba když někam jdu, tak se bavím a v tu chvíli jsem spokojená, nic neřeším a užívám si ty okamžiky, ale pak to zase odejde a vracím se zpět do svého nudného stereotypního světa. Možná je to tím, že když se pro něco nadchnu, tak mi každý ublíží, utluče moje nápady a ignoruje je. Ale musím se tvářit, že je vše v pohodě, protože jinak bych byla ta špatná já a měla bych se hůře.
Co mi přinesl minulý školní rok? Asi se toho dost změnilo. Hodně věcí, které mi vadily se ujely do stereotypu a já si na ně zvykla a plno věcí se pokazilo.
Připadám si hůře, než když jsem začala tenhle článek psát. Byla jsem v něm moc upřímná?? Nebo jen hysterická a pesimisticka??
Upřímně řečeno dneska nemám blbou náladu. Nevím, jestli jsem jen nevěděla, co psát a tak jsem začala s blbými kecy. Už se v ničem nevyznám, mám pocit, že je to hrozný kolotoč, já se snažím přizpůsobit jeho jízdě, ale jde to těžko. Bojím se, že už se bude jen zrychlovat.

žádné myšlenky.. už jen prázdnota :DD

23. června 2008 v 22:44
Tak jsem dneska měla jít na koupiště, ale pak se to nějak zvrtlo a odpoledne jsem strávila doma v náruči knihy a spíše bráchy :D. Původně jsem chtěla jet na kolo, ale pak jsem usoudila, že v takovém hicu to není nejlepší nápad.. možná vám to připadá jen jako hloupá výmluva, ale já vím, že makat v třiceti stupních ve stínu by mě nebavilo. Je to asi tím, že nejsem extra sportovec, ale prostě to tak je. :D Znám spoustu lidí, kteří hodně sportují a nacházejí v tom velké nadšení, náplně dne a štěstí. Upřímně, chtěla bych to tak taky mít, ale obávám se, že já taková nejsem. Občas si zajedu sama někam na kole nebo tak, ale mnohem radši jdu s někým ven a nebo si jdu třeba jen tak číst. :o)
Včera jsem psala celkem dost zmateně co? :D Ale nějak mě to uklidňovalo, psát jen tak myšlenky, které mě právě napadly.. Asi to tak budu dělat častěji :D. Někteří psychologové dělají takové terapie, kdy člověk mluví to, co ho právě napadne, třeba upe blbosti. Myslím, že jsou nejúčinnější, páč může ven proniknout něco z našeho podvědomí a to podle mě hodně ovlivňuje náš duševní stav.. ale nebojte zase tak akční to tady nebude :DD
Nic už mě nenapadá.. žádné myšlenky.. jsem zvláště prázdná.. No asi jsem spíše celkem unavená a už tu melu celkem kraviny :D Takže neřešte, nehroťte, nesuďte. :D Radši končím. Ahojte lahojte :o))

proudy myšlenek........

22. června 2008 v 23:14 Co se mi honí hlavou...
Tak teď si připadám, že se pohybuju tak na hranici mezi štěstím a tím pod tím. Po dlouhé době zase normální víkend, který jsem neproseděla doma. A proč jsem teda na hranici? Páč vím, že je to jen tenhle a ty další už budou zase jiné. Že se zítra probudím a bude zase všechno normálně. Že tady nepatřím, nepřipadám si svá. Jsem jiná. Jsem zvyklá na něco jiného. A ostatní se tváří spokojeně a jsi to ty, ta která se chce hádat, které něco vadí. My jsme ti v pohodě. A ty jsi ten zamindrákovaný trouba, kterému pořád něco leží v žaludku a ten, který vyvolává problémy.
Nemám ráda povrchnost, přetvářku. Být slušný a zdvořilý, ale nemyslet nic upřímně. Hlavně být ten pohodář. Nevím, proč lidé když vidí smutek, neštěstí, tak jsou plni odsuzování a kázání o tom, jak se ovládat a hlavně nekazit nikomu jinému náladu a nikoho neobtěžovat. Ale tak to má být ne? Máme si pomáhat, být hodní. Ale ne jen povrchně, proto že takoví máme být. Ale proto, že to tak cítíme a chceme. Jenomže čím větší mají lidé svobodu, tím hůře se chovají a vracejí se zpět na začátek.
Lidé jsou dnes chytřejší, a chápou, že není správné dělat věci z donucení, ale je třeba svobodného rozhodnutí. Ale na druhou stranu jsou tak hloupí, že je právě toto zjištění přivede jednou do záhuby.
Je hodně jednoduché chovat se, tak jak lidé chcou, dělat co chcou, mít názory, jaké bychom mít měli.. Chceme se lidem zavděčit.. chceme aby nás měli rádi.. a taky chceme někam patřit.. a to když jsme jiní je hodně těžké.. Ale co když to prostě cítíme jinak? Je hrozně jednoduché vést si "komerkční" blog, na který si kopčíme obrázky a píšem o tom , co lidi zajímá.. Mnohem těžší je psát něco nového vlastního.. a neřešit jestli to někdo čte, nebo ne. Pořád někomu něco vyčítáme, ale když si představíme sebe v oné situaci.. uvědomíme si, že jsme stejní.. Toužíme prostě po nedosažitekném..
Krása.. vše je krásné.. všechno svým způsobem.. jen my něco odsuzujeme a něco považujeme za zázrak. Ale kolikrát něco odsoudíme, jen kvůli tomu, že to tak říkají ostatní. Kvůli toho, že je to prostě jiné.. Možná, kdybychom nebyli ničím ovlivňováni a názor by byl jen na nás... tak bychom vlastně žádný názor neměli. Lidé nevnímají krásu smysly, ale duší. Krásbé jim přijde to, o čem se hezky mluví, to co je dobré, nebo naopak schválně to co je špatné, aby byli jiní..
Za tyhle myšlenky by se mi každý vysmál a já bych asi neměla odvahu jen tak je každému říct... Ale sem je píšu, páč vím, že je stejně nikdo nečte :D a nezná mě.

Sobotaa spíše už neděleee...

22. června 2008 v 1:30
Takže po dlouhé době mám zase čas a hlavně dobrou náladu, tkž toho musím náležitě využít a konečně sem zase něco napsat.. :) S tím časem bych to zase tak nehrotila, páč je čtvrt na dvě a před chvílí jsem přišla z koncertu a jsem total hotová.. ale na blog si udělám čas vždycky :)). Vlastně ani nevím, co psát. Ale píšu, abyste věděli, že žiju a mám se dobře :D. Jsem fakt total mimo :).
Tkž co jsem dneska dělala? Vstala asi v devět, což je úspěch!!! :) Pak jsem udělal rekord v nejdelším vysávání jednoho pokoje :DD, což mi trvalo asi do dvou :D ale pořád mě " někdo " vyrušoval na icq a tak.. tkž jsem vlastně byla ubohá oběť :DD. Pak jsme byli s našima na obědě, smažený sýr a celkem nuda. Pak věšení prádla, těžká nuda. Poté čtenííí, už jsem dočetla moji milovanou knížku :(( a pak onen zmiňovaný koncert. První tam byl Děda mládel ilegal bandnebo jak se jmenujou.. a byli celkem dobří.. akorát všichni lidi takoví suchaři.. a pak Supporti.. to bylo supr.. už i lepší atmosféra.. no spíše už byla tma, a tak mi nepřipadalo tak trapné jako jediná tam skákat a tak.. :D Bylo to fakt moc super a myslím, že jsme si to užily :DD. Ale teď bych asi měla jít spát, ať tu nepadnu. A navíc mám strašnou žííízeň.
Nevím, co t etě psát a už bych to měla assi ukončit.. Tkž končím :DD Papapa :o)

Píše se červnové pondělí :o)

16. června 2008 v 21:05
Dnešek...... co bych k němo mohla říct? Škola. Těžká nuda. Čtvrtletka. Francouzština, trapas, ale dvojka na výzo. Čtení. Učení. Telka. Počítač. A zítřek bude horší. A možná taky ne.. záleží jaký si ho udělám :o). Chce se nade vše povznést. Nenávistí jen odhalujeme vlastní slabost. Mějte se krásně, já si jdu asi číst.

Jde o okamžik.. ne o výsledek ;)

15. června 2008 v 13:16 Myslím si..
Lidé se stále za něčím ženou. Dělají věci pro jejich výsledek. Nepřetržitě po něčem touží a tak dělají různé věci, aby svých snů dosáhli. Ale k čemu to vše je? Dělat věci jen proto, aby přišel on vytoužený výsledek. A pak často přijdou na to, že to za to nestálo. Alě věci by se měli dělat proto, že nás baví právě v tu chvíli!! Užívat si je, protože nám přinášejí radost a nemyslet stále jen, jaký výsledek nám přinesou a jestli má smysl vůbec je dělat. Samozřejmě jsou v životě i povinnosti, které dělat musíme a dokáže nás potěšit jen jejich výsledek. Ale nejschopnější budeme stejně jen v tom, co nás opravdu baví.

Zmatená dívka

14. června 2008 v 19:50 Můj fantazijní svět
Bylo sobotní teplé odpoledne. Slunce vysílalo dlouhatánské paprsky na Zem mezi lidi a na koho dopadla aspoň nepatrná část, se hned cítil lépe. Dívka seděla na lavičce a jejich pozornosti se těšit nemohla, protože byla schovaná ve stínu stromů. Nedaleko si hrály děti na dětském hřišti a k lavičce doléhalo jejich příjemné švitoření. Ne každému se může zdát příjemné, ale dívka neměla ráda ticho a lavičku si vybrala právě z tohoto důvodu. Nepatřila k nejhezčím děvčatům, ale měla určité osobní kouzlo, které ovšem nebylo poznat na první pohled. Všiml si ho jen pozorný pozorovatel, který se nespokojil jen s povrchní krásou vytvořenou umělou pomocí. Kdyby o sebe dbala tolik jako ostatní dívky jejího věku, o obdivovatele by neměla nouzi. Ale to ona ne. Nezáleželo jí na tom, jak vypadá, chtěla být hlavně šťastná a cítila, že šminky a krásná umělá tvář by ji ho nedonesly. Měla krátké hnědé vlasy, které jí končily těsně nad rameny a její vysoké čelo halila krátká ofina. Pod ní se prostíraly hnědé velké oči, nos a malá ústa. Její drobné štíhlé tělo halily krátké červené šaty, k nimž se výborně hodily žabky, které právě ležely pod lavičkou.
Vstala. Cítila příliv energie, které se moc nelíbilo, že tu jen tak sedí. Prošla parkem, kde mezi stromy na lavičkách občas někdo seděl. Nepotkala nikoho, kdo by šel sám. Asi už jsou všichni rozebraní. Napadlo dívku, když si uvědomila, že je jediná sama. Došla na kraj parku, bez zaváhání přešla cestu a pokračovala dále, jakoby věděla, kam jde. To ale nevěděla. A bylo jí to naprosto jedno. Sledovala lidi proudící všude okolo ní a přemýšlela, jestlipak jsou aspoň oni šťastní. Někteří se smáli, ale co se doopravdy skrývalo v jejich nitru? To věděli asi jen oni sami. A opravdu to věděli? Kousek dál zastavila tramvaj. Dívka bez rozmyslu nastoupila. Vypadala jako by se snažila před něčím utéct. A nebylo tomu tak? Ale před kým by utíkala? Že by sama před sebou?
Nemohla přemýšlet. Nedokázala vyloudit jedinou rozumnou myšlenku. Byla zmatená. Nechtělo se jí už nic dělat. Energie, jež před chvílí dívku navštívila, zase odešla. Zůstala v tramvaji dokud nedojela na konečnou. Poté vystoupila a nevěděla, co dělat dál. Najednou chtěla být neviditelná, chtěla být jen loutkou, kterou by ovládal někdo jiný. Cítila nyní ještě větší potřebu někoho blízkého. Někoho, kdo by teď vedle ní stál a pomohl jí. Nikdo takový tu ale nebyl. Neměli čas. Nemohli nebo nechtěli? V každém případě je za to začala nesnášet. K čemu jsou? Když je člověk potřebuje, vždy jsou jinde. Člověk je samostatná bytost, která se může spolehnout jen sama na sebe. A když jí to nestačí, tak se musí naučit, aby jí to stačilo. A nebo se trápit a být nešťastný. Která možnost je však lepší? Není nějaká cesta mezi? Určitě je. Musí být, ale kde ji hledat? Dívka si uvědomila, že dneska na to asi nepřijde. Sedla na tramvaj a za chvíli už šla cestou k domovu.

Nechápu...

13. června 2008 v 22:33 Zmatená..
Nechápu, jak můžeme určit, co autor myslel svým dílem. Jako jasně, třeba hlavní myšlenku, někdy je to jasné, ale jindy..? Prostě se učíme různá díla a přesně si říkáme, co čím myslel a co si u toho myslel atd.. Ale já nechápu, že všichni lidé to chápou stejně. Vždyť mu nikdo nevidí do hlavy.. Lidé díla různých autorů zobecňují a učíme se o nich jejich názory. Přitom každé dílo je specifické jedinečné a autor to mohl myslet jakkoliv.. Třeba já si kolikrát o tom myslím něco upe jiného než nám říkají ostatní. Jsem hloupá? Někdy mi přijde, že jo. Prostě nechápu normální věci, které každému přijdu jasné.. Je to tím, že ostatní přijímají názory druhých za "svaté" a snaží se přemýšlet v jejich duchu, a proto ti, co mají vlastní hlavu pak mají na věci jiný názor? A nebo je v tom jen určitá logika, kterou pochopí jen chytrý člověk? Asi spíše to druhé, co. Je asi blbost si myslet, že to co se učíme nemusí být správné a stát si za svým hloupým názorem. Ale přijde mi to lepší než jen hloupě opakovat, to co nám říkají a nepřemýšlet. V závěru je to vlastně úplně jedno.. Co si myslíme je totiž každému jedno a v životě jsou důležitější věci..

Život bez snů??.... :/

13. června 2008 v 22:11 Myslím si..
Někdy mi přijde, že si věci moc idealizuju. První krásný idylický život, kterému už ale sama nevěřím. Z toho jsem už vyrostla. Rozhodně nechci skončit někde ve žgarpě, ale chápu, že vždycky nemůžu všechno být, jak chceme. Ale vždycky jsem si představovala, že různí spisovatelé, básníci apod., když píší svá díla, vychází to z nich, píšou, když mají chuť, co je právě napadne a co cítí. Ale asi to tak není. Plno jich píše jen na přání někoho jiného a na námět, který jim někdo předem určí. Prostě píšou "na zakázku". Mají na to talent, někdo jim řekne ať napíšou o smutku a oni sednou a píšou. Nojo vždycky je všechno horší, než jak si vysníme. Život bez našich iluzí, nadějí a snů, by byl tak prázdný a škaredý. Vlastně můžeme být rádi, že je máme. :o)

Výlet.. :o) nebo :( ?

13. června 2008 v 21:56
Ještě jsem vám ani nepovykládala, jak bylo na výletě. Bylo fajně, počasí nám celkem vyšlo a byla sranda, ale nic zajímavého, či zvláštního se nestalo. Vlakem jsme jeli asi čtyři hodiny.. :( Ale cesta celkem utekla, páč jsme kecali a ještě byli plní energie a nadšení, tkž jsme si náladu nenechali zkazit nějakou "hloupou cestou.." :D Popříjezdu jsme šli hned do jeskyní, které aspoň pro mě nebyly vůbec zajímavé, ale naštěstí celkem krátké :). Nejzajímavější snad byla naše paní průvodkyně s vtipy, které niikdo nechápal. :D Na chtě jsme pak kecali a tak.. to jsem etě mohla mluvit.. :DD Večer jsme pak byli etě u holek na pokoji, kde jsme si vyprávěli horory. Pro moje štěstí nebyly moc strašidelné, tkž jsem pak mohla v pohodě spát :D No i když jsem měla tak ucpaný nos, že jsem málem neusla, ale to radši nebudeme řešit :D. Druhý den jsme šli na výšlap, který byl celkem fajn. Tak nějak jsem se potloukala mezi děckama a vždycky se k někomu přidala.. :D Ale bylo tam krásně. Chodili jsme po hřebeni, kde jsme občas natrefili na takovou malou skáličku. Bylo to fajn :o). Na chatě pak byla celkem nuda, páč jsem nemohla moc mluvit.. :D Tak jsem hrála karty, vážně zajímavou hru.. :D. A večer jsme pak s kámoškou kecaly až jsme se málem porvaly s ostatníma, které už chtěly spát. :D A poslední den jsme šli na bobovou dráhu. Bylo to celkemfajn, ale záleželo na nás jak rychle jsme jeli. No a poněvadž jsem trošku srabská povaha, tak jsem první jela hrozně pomalu :DD. Druhou jízdu už to bylo lepší, ale upe jsem to nepustila a teď mě to samozřejmě štve.. :DD. Ale jinak to bylo vážmě boží :D. Cestu zpátky jsem skoro celou prospala, ale aspoň mi rychle utekla :D. Takže výlet byl celkem fajn, ale nějak mi chyběla taková opora, opravdový přítel. No tak myslím, že jsem vám celkem nudný výlet popsala až moc podrobně, tak jen doufám. že jste se u toho neunudili. :D Pápky

Píše se čtvrtek 12.6. 2008

12. června 2008 v 19:50
Měla bych se učit, ale nějak se mi nechce. Jsem líná, nemotivována či nešťastná. Já nevím, nebo taky hloupá.., ale prostě se do toho nedokopu. Tak si říkám, proč se stresovat a mít o pár trojek více.. Však tři trojky jsou taky fajn.. jedna je sice lepší, ale vždy nemůže vše dopadnout lépe.. :o) Já si to budu šetřit na jindy. :D Jinak jsem měla dneska zase rehabilitace. Už mě nebaví stále někam cestovat a nic z toho nemít. Jen jezdit tam, zpět a zase jinam a být mimo vše.. Je to zvláštní a hrozné. Venku je zima, ale příjemně, i když se obloha někdy zatáhne tak, že vypadá, že začne každou chvíli pršet. Ptáčci zpívají a plně užívají života.. tak jako v městě je všude kolem ruch lidí, tady je všude slyšet příroda. Ptáčci zpívají, potok šumí, listí šustí ve slabém větříku a klid přírody je znát všude.¨Jediné, co zdě chybí je lidský život. Možná jsem ubohá a povrchní, ale mě to nestačí. Je to fajn na víkend, odpočinek, ale pořád je to zničující.
Už jsem asi pěkně nudná, že? :D Víte, že mě psaní blogu pěkně zničuje :D. Když tak nad svým životem přemýšlím, tak začínám mít pěkné depky :DD Tak už radši končím. :D Mějte se pěkně :o)) pápáaaaaa

jedenáctý červnový den

11. června 2008 v 21:35
Dneska jsem nebyla ve škole, ale zítra už jdu. Musím. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani ne, ale měli by všichni kecy.. A navíc mám pak rehabilitaci. A taky co doma. Ale co ve škole? taky nic.. prostě den total k ničemu, jenom pstě je, páč musí být.. a tak ho nějak musím proplout. A pak bude další takový den a tak to bude pořád dokola. Jsou prostě situace, kdy člověk může udělat, co chce a nikdy to není dobře. A taky jsou situace, kdy člověk nedělá nic a ví, že je to špatně, a pak konečně udělá něco a myslí si, že teď už to bude dobré, ale v tu chvíli mu dojde, že si celou dobu zase jen něco představoval. A to je život a pokud sami nechceme být šťastni, tak nebudeme a pokud to vzdáme a nebojujeme, tak je to taky k ničemu a člověk si za to může vlastně sám. Komu by to měl vyčítat? Přišel na tento svět sám a taky sám odejde. Nikdo mu není nic dlužný a nikdo se tak ani nechová. jdu se učit papa. A moc se omlouvám za depresivní článek.

Stýská se mi...

10. června 2008 v 22:01
Stýská se mi po něčem, co jsem už dlouho neměla. Dost dlouho a někdy mám pocit, že už to takhle nejde, ale jde to. Nic se kvůli mě nezastaví, ba ani nepozastaví a všechno jde stále dál a dál a člověku nezbývá než dělat, že nic a doufat. Ještě nedávno jsem měla pocit, že to mám, ale byl to opravdu jen pocit a tím horší byl návrat do reality. Kdy se vrátí zase všechno do normálu? Bude to někdy? A nebo to jde v životě od nejlepšího po nejhorší? Není to, že jednou jsi dole a pak zas nahoře, ale když už jsi jednou na dně, tak už se nikdy nemůžeš dotknout vrcholu? Bláto, které se ti nalepilo na boty, toho se už nejde zbavit. Ale stále můžeme doufat a být rádi, že na tom nejsme ještě hůře, páč zabořit se dá vždycky více. Zítra se zase probudím a budu doufat a dělat že nic, a jestli ne zítra tak pozítří nebo popozítří, a pak se budu snažit na tyhle myšlenky zapomenout a tenhle článek smazat.

Jak proplouvám životem.. proplouvám nebo pádluju?? radši nehledat odpověď..

7. června 2008 v 23:38
Tak dneska se vám ozývám ještě potřetí :o). Vím, že poslední dobou už sem nechodím až tak často, ale nějak není čas. Ani nevím, co pořád dělám, páč že bych se nějak moc učila mi ani moc nepřijde a nikam ven taky moc nechodím, tak nevím, ale každopádně mizí :D. A tak už nechci být na blogu tak závislá, na blogu a na počítači.. Nechci hned, jak přijdu ze školy letět k počítači a dívat se na blogy atd.. jinak u mě zase nic nového, vše při starém. Akorát máme new nábytak v obýváku a je upe fajný :o) akorát chudák ten starý.. a zítra jedem na výlet. Ani nevím, jestli se těším. Asi podle situce, jak se bude vyvíjet, jakou budu mít náladu.. doufám, že ne blbou, uzavřenou.. páč pak je většinou nuda.. Ale nebudu si dělat předběžné představy ani dobré, ani špatné. Většinou se to tak snažím dělat, ale pak přijde čas, kdy musím jít spát a pak to jede na plné obrátky a spánek se nedostavuje.. Právě proto pořád nechci jít spát.. cítím, že bych nemohla usnout.. a kromě toho etě musím udělat určité hygienické změny a není volná koupelna.. V pátek odpoledne jsem fajně pokecala s jednou holkou. Je to asi jediný člověk, aspoň mi to tak přijde, který mi rozumí v tom, že mě nebaví, že každý bydlí tak daleko atd.. Přijde mi, že ostatní si na to už zvykli a nevadí jim to. Byl to fajn pokec, ale přišlo mi, že by ani nestála o to, abychom bydlely blízko sebe. Že jí to taky nebaví, pokecá se mnou, ale ani nějak nestojí o to jít se mnou ven nebo tak. ale nevím.. jen mi to tak přijde. No já už radši půjdu, měla bych se etě dobalit a tak.. a hlavně začínám mít sklony k pomluvám, tkž radši končím :D. Mějte se šťastně.

Nestydět se za to, jací jsme..

7. června 2008 v 23:08 Myslím si..
Nedávno jsme s holkama řešily, nebo spíše ony řešily jednu věc. Kámoška našla na netu blog, kde jedna holka psala všechno o sobě, jméno fotky a veškerý svůj intimní život a holky ji vlastně odsuzovaly za to, že to tak má. Psala tam něco o sexu, ale ne pervérzního a ony na to měly jiný názor, tkž ji prostě odsoudily.. já s ní taky nesouhlasím, ale rozhodně si proto nemyslím, že je špatná. Ale hlavně ji obdivuju právě v tom, že tak dokáže o sobě psát. jistě, já tu taky píšu hodně soukromé věci. Ale nikdy jsem tu nedala svou fotku nebo bližší info o bydlišti apod. Prostě ta holka se nestydí za to, jaká je. Je jaká je a nesnaží se to skrývat. To co na ni holky odsuzovaly, to já na ní obdivuju. Doufám, že jednou budu taky taková.

Inteligence?

7. června 2008 v 22:14 Myslím si..
Inteligence.. kdo je vlstně chytrý a v čem to spočívá? Je chytrý ten, kdo má ve škole samé jedničky a jen papouškuje, to co mu bylo vnucováno ve škole? Ten, kdo má velkou pamět, má všeobecný rozhled, ale pořád jen opakuje něco, co se někdy naučil? Není to o tom, že by měl člověk něco vymýšlet sám? Inteligence podle mě spočívá v tom, že má člověk svou hlavu a vytváří si na věci vlastní názory, ať už úplně opačné než mají ostatní. Je hrozně jednoduché něco se naučit a pak to odříkat, ale já si myslím, že v tom to není. Četla jsem jeden zajímavý článek, v němž jeden psycholog psal, že lidé nemají vlastní myšlenky, stále jen opakují to, co někdy slyšeli. První jsem si říkala, že je to hloupost.. ale čím více jsem nad tím přemýšlela, tím více mi docházelo, že na tom něco bude.. Ale čím to je? Je to jen tím, že jsou lidé tak primitivní a nejsou tak inteligentní za jaké se považují? A nebo jsou tomu odmalička učeni, že musí poslouchat, co jim ostatní říkají a věřit jim a snažit se je chápat. Proč by vlastně pořád nad něčím přemýšleli? Hlavní je být šťastný. Podle mě šťastný člověk nikdy nic moc nevykoupá a meudělá žádný světový objev nebo nevyrukuje s nějakým zvláštním názorem.. je šťastný a nepotřebuje pořád něco řešit.. zato nešťastní lidé pořád nad něčím přemýšlejí a uvažují a dostávají často výborné myšlenky.. no ale to jen můj názor.. :o) Ale vraťme se zpátky k tématu. Myslím si, že v dnešní době a hlavně v našem školství je vše vedeno tak, aby se lidé všechno učili nazpaměť a hlavně všechno věděli, ale místo toho by nás ve škole měli učit prosazovat své názory a přemýšlet.. tak jako v Americe.. no a co, že neví, kde je Norsko.. to si můžou kdykoliv kdekoliv najít.. A další věc je, že když si člověk myslí něco jiného a jen nepapouškuje vše co je "správné", je okolím odsuzován a každý se na něj divně dívá a je jiný.. Dále však ten psycholog uváděl, že je to dobře, že to tak je. Kdyby měl každý jiný názor, lidé by se nikdy nebyli schopni dohodnout a nikdy by nevznikl systém republiky ani ničeho podobného. Kdykoliv někdo přišel s novým názorem, byly války a spory. Tak například mistr Jan Hus.. prosazoval svou víru a někdo se k němu přidal a byly boje.. A když to tak vezmete, tak já tady zase papouškuju názor jednoho psychologa...
Takže jaký je můj názor? Chytrý člověk je ten, kdo umí přemýšlet a tvořit. Škoda jen, že naše školství se snaží vytvořit z nás jen papouškující loutky se "všeobecným vzděláním."

ve všem zmatek.. :DD

4. června 2008 v 23:13
Tak jsem právě asi v polovině učení bioly a mám toho plné zuby. A nejhorší na tom je, že se to učím asi hodinu a umím velky prd. Vůbec mi to do té hlavy neleze :D. Potřebovala bych si to nějak utřídit, aby mě někdo vyzkoušel.. ale všichni mě v tuhle dobu fuckujou :DD Mám ve všem totální zmatek a to mi leze na nervy.. a nemyslím jenom v učení ale total v celém životě... Tak si pro pořádek aspoň v něčem :D, napíšu zítřejší den.
1. Ráno vstát dříve a ještě se na mrknout ( pochybuju, že se dokopu :DD)
2. Ve fyzice napsat tahák do bioly
3. Písemka z chemie ( musím dostat jedna)
4. Písemka z bioly :( (musím dostat aspoň tři)
5. Hodinové čekání na vlak
6. Rehabilitace
7. Další čekání na mamku, budu si číst a měla bych si koupit kraťasy.
8. Zápas ( snažit se mrvit jen na nejvyšší nutnou míru :DD)
9. Domov, telka čtení nebo jiný odpočinek, učení není :o) a hrát na klavír!! a cvičit !!
Hmm, tak den celkem v poho, ale taky celkem nudný.. no uvidíme :D Omlouvám se, že vás tady otravuju těmahle nudnýma detailama, ale potřebovala jsem mít jasno aspoň v něčem :DD Tak schválně jak to zvládnu :DD
Nejspíš se půjdu etě učit, a nebudu už vás otravovat těmahle nudnýma kecama o škole. Mějte se hezky :o).