Červenec 2008

Agatha Christieová - Vlastní životopis

27. července 2008 v 21:02 Knihy, jež mě z nějakého důvodu zaujaly
Jak už název vypovídá, jde o vlastní životopis Agathy Christieové. V čem je výhoda, když je životopis napsaný autorem, jenž je zároveň hlavním hrdinou? V díle jsou mimo fakta uvedeny i opravdové pocity, názory a zajímavé úvahy. Při čtení běžného románu se můžeme s hlavními hrdiny ztotožnit jak chceme, ale vždycky víme, že jde jen o postavy smyšlené. U životopisu je tomu naopak.
Agatha svůj životopis nepsala moc formálně a ani se tolik nezaobírala zbytečnými fakty. Jak sama uvedla " Nebyla jsem vázána ani časem, ani prostorem." Psala na co si právě vzpomněla a často si v určitých okamžicích vybavila něco "z budoucnosti" a začala se tím zaobírat.
Po přečtení tohoto díla jsem neměla pocit, že znám úplně vše o jejím životě, ale spíše, že znám ji. Také jsem měla ráda, když psala o svých knihách. Nezajímaly mě až tak "hloupá fakta"- názvy, děj apod. Ale spíše jak je vytvářela, jak se na ně dívala..
Agatha je velmi skromná, chytrá, bere věci takové jaké jsou, nenáročná a hlavně miluje cestování. Nenávidí dotyk ptáků a mléko :).
Nejvíce mě zaujalo, když se jí sestra vysmála,že nikdy nenapíše detektivku, dokonce se o to vsadily. A jak to nakonec dopadlo..
Dílo je zároveň psáno pozitivním stylem. Agatha je člověk, jež zažil obě světové války, v mládí smrt otce a také rozvod. Je ale velmi silná a umí se s věcmi poprat. Také, jak jsem už uváděla, bere věci takové jaké jsou. A to je podle mě v tomto hodně důležitá vlastnost. Nemyslím si, že je Agatha tak spokojena se svým životem proto, že měla štěstí a nezažila mnoho smůly. Je to díky její povaze. Uměla si vážit pouhého faktu, že žije.
Nenapsala jsem vám děj této knihy. To si podle mě můžete najít všude. Napsal jsem vám spíše pocity, které ve mně kniha vyvolala a můj názor na ni. Je jednoznačně pozitivní a je to jedna z nejlepších knik, které jsem v blízké době četla.
Doufám, že se tato rubrika rozroste o více článků, ale vždy se budu snažit vyjádřit spíše své pocity a názory, než děj.

Asi jsem se nadobro zbláznila :DD

27. července 2008 v 1:14 Co se mi honí hlavou...
Je po půlnoci a mě zase jednou napadla naprosto hloupá myšlenka. Nemám ráda tyhlety svoje hloupé myšlenky. Nějak nevím, kam s nima. Nevím, co si o nich myslet :DD. Nee, prosím nesmějte se :D. První mi přijde, jako bych zase o něco více pochopila zkutečnost. Poté následuje buď zesměšnění mé myšlenky. Začnu si říkat, jestli jsem se nezbláznila a že jde o totální kravinu a nebo si řeknu, že to každý ví tak nějak přirozeně, akorát jen já jsem tak tupá, že mi trvalo trošku dýl, než jsem zase něco pochopila :D.
Tato myšlenka se zatím nachází v první fázi, ale myslím, že poputuje do první ze dvou dalších možností :D. Ale každopádně ji sem napíšu :D.
Prostě si myslím, že plno lidí o sobě tvrdí, že jsou takoví jací by měli být.. tak jak je to správně.. aniž by přemýšleli, jací doopravdy jsou. Jsou prostě takoví.. je to jasné.. takový je každý "správný" člověk. Prostě jim to někdo řekl a oni to jen přijali a vzali za své. Nikdy nad tím nepřemýšleli. Proč? Báli se, že jsou "špatní"? Ne, já si myslím, že je to prostě jen nenapadlo.
Např. tvrzení: Nejsme povrchní. nebo Vůbec mi nejde o materiální věci. Jsou prostě takoví aniž by doopravdy přemýšleli nad významem těchto slov.
Takže ten, kdo tvrdí, že není povrchní, neví, co znamená takový opravdu nebýt..
Často mi přijde, že lidé používají různých slov spíše jako frází a pořádně ani nechápou jejich význam.
Ale možná se zde jen projevuje moje tupost. Můsím nad věcma přemýšlet abych je úplně pochopila... nebo aspoň měla ten pocit.. A ostatní? Ti je chápou přirozeně..
Jak si to tak čtu, zjišťuju, že z toho nejde asi nic pochopit, co? :DD Jojo, já psát neumím. Po slohové stránce jsem neschopná, ale zároveň i po vyjadřovací :D.

Miluju čaje :)

21. července 2008 v 21:49 Co se mi honí hlavou...
Tak jsem dneska chtěla jet na kolo, úplně jsem se hecla a ráno vstanu a všude jen mraky a déšť... :D Tak nvm, třeba to byl osud :D. Můj osud jsem teď sice já, ale všechno asi není jen v mých rukách... :).
Jinak jsem tak přemýšlela ( zase po dlohé době :D, nj ty prázdniny..) a uvědomila si, že moje nálady jsou proměnlivé jako počasí. A to je poslední dobou dost různé. Po včerejším článku jsem už měla docela jinou náladu. Možná jsem to chtěla zaznamenat a tak nějak zvýraznit a ne jen tak nechat plynout a odejít.. Třeba jsem doufala, že se tím prodlouží, ale myslím, že efakt byl spíše opačný. Nějak se to ze mě vybilo. Už jsem sice nesálala tolika přesvědčení, ale byla jsem v pohodě.
A teď? Cítím se normálně, ale plná energie a přesvědčení, že nenechám jent tak unášet. Já to nevzdám. :o) :DD
Možná teď trošku změním design. Naposledy jsou ho vlivem špatné nálady dost ztmavila. Chtěla bych udělat asi něco neutrálního, páč když je to moc veselé a já se cítím špatně, připadá mi, že se jen snažím o iluzi a přetvářku. A měnit blog podle nálady nanení nej nápad.. to bych celý den nedělala nic jiného :D
Pápá :D

Jsem happy, šťastná, heuresement :DD

20. července 2008 v 21:46 Co se mi honí hlavou...
Štěstí volá, křičí a už se chce určitě dostat ven. Vždyť mladý zdravý člověk pln energie snad ani nemůže být nešťastný.
Ale jo, může. Toto vše je jen předpoklad, ne pravidlo.
A mně už nebaví jen si stěžovat a nechat se unášet životem. Být bez energie, nápadů. A hned to ráno vzdát a smířit se špatným dnem. Ne, každý den je jedinečný. Zdá se vám, že ne? Pak si za to můžete sami..
Nenechám si kazit dny a ztěžovat si. Situace se musí brát taková jaká je a snažit se, aby byla nejlepší.
Buďme šťastni. Proč ne? Většinu problémů si vytváříme jen z nudy nebo stereotypu. Uvědomme si, zda jsou naše problémy opravdu vážné a nebo jen naše hysterie..
Dneska ze mě asi nic klodného nevypadne, ale cítím se dobře a chci si svůj život zařídit podle sebe. Nenechám se něčím ovládat či omezovat. Nebudu nic házet na špatný osud. Můj osud jsem já.
Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :D.
Článek je asi celkem o ničem, ale chtěla jsem vám co nejlépe vyjádřit svoji náladu a přenést trošku energie taky na vás. Myslím, že vám to už dlouho dlužím.

Láska bolí, trhá i ničí.. nejhorší však je, když tu není..

18. července 2008 v 0:41 Co se mi honí hlavou...
Dneska se mi zdál sen. Byla jsem v něm zamilovaná. Možná to zní divně, ale uvědomila jsem si díky němu, jak jsem prázdná.
Láska nás něčím naplňuje, dává jedinečnost všedním dnům a probouzí v nás něco velmi silného.
I neopětovaná láska je lepší než nic. Je to beznadějné, ale je.
I v tom snu jsem se cítila lépe než ve skutečnosti. Když jsem se probouzela, cítila jsem, jak ten pocit pomalu mizí a snažila se znovu usnout a přivolat si ho zpět.
Zamilovaná jsem byla jen jedinkrát. On o tom (doufám) nevěděl a bylo to, jak jsem říkala beznadějné. Ale i tak to bylo úžasné období mého života. Stále jsem byla plna jistého pocitu.. něčeho velkého.. chvíli zářila štěstím, pak se zase trpáila.. pořád jsem však byla něčím naplněna.
Něčím, co mi dnes chybí.
Jaktože není nikde nikdo jiný? Potlačila jsem v sobě ten pocit? Je to ve mě stále, jen už má zákaz vstupu ven? Nebo se tomu bráním? Nejsem otevřená? Nebo se jen nenašel ten pravý?

Kde hledat řešení problémů?? u člověka..

17. července 2008 v 23:58 Kdo jsem..
Psychologii mám ráda. Nevím, jestli přímo ji, ale miluju lidskou duši. Všechno je tak tajemné a zabývat se někým je úžasné. Nahlédnout dovnitř a snažit se chápat lidi. Mám ji ráda, protože to jsme my. Zábývat se přímo zdrojem všeho (kolem nás..). Všechny problémy, produkty, náhledy, názory pochází od nás. My jsme nevytvořili přírodu ani zemi. Ale vytvořili jsme si vlastní společenství, ve kterém máme každý vlastní úlohu.
Nelíbí se mi ale pohled na nás jako na stroje.. propojené žilky, kosti, které dohromydy tvoří celekm a fungují podle jednoduchého principu. Možná to tak je. A kdo se snaží někomu pomoct nebo ho chápat, je tak nejužitečnější. Taková ale být nechci. A možná právě proto budu dělat něco úplně jiného. Mám lidi moc ráda na to, abych je brala jako pracovní materiál. Otázkou zůstává, jestli je to dobře nebo špatně.

Od ostatních pravdu nečekat? e :-0

17. července 2008 v 23:23 Zmatená..
Co mi přijde nehorázně sobecké a sprosté? Když dáváš někomu naději v nečem, kde ji nemá. Proč mu říkáš, že je vtom dobrý? Nevíš, co v danou chvíli říci? Asi je těžké být upřímný vedle smutného nebo zmateného člověka. Myslíš, že mu tím pomůžeš? Na krátký okamžik ano.. Zvedneš mu tím náladu.. Ale necháš ho, aby žil dále v iluzi a nezabráníš mu před jistým pádem. Jsi sobecký. Myslíš si, že jen ohleduplný.. ale nee.. chceš jen diplomaticky zvládnout situaci.
Zmatenost je v pořádku? Musíme na všechno přijít sami? Ale není pravá pomoc přátel právě v tom, že jsou objektivní?? Ale nee.. praví přátelé nejso objektivní.. mají nás tak rádi, že už to nedokážou.
Proč nám nikdo neřekne na rovinu: To ti nejde. Vzdej to. Asi je to i naše vina. Nejsme rádi shazováni a ne vždy přijmeme kritiku dobře. Ale musíme váhat sami nad sebou? Říkat si.. lžou ostatní nebo si jen nepřiznávám vlastní kvality? Nechceme být namyšlení.. vždyť ostatní vždy říkají, že jim nic nejde a vypadají u toho tak vyrovnaně. Hrají to? Věří si? Chtějí být skromní nebo takoví doopravdy jsou? Když však někdo přizná, že je dobrý připadá nám to jako namyšlenost. Nejsme divní?
Měli bychom být upřímní.. přiznávat své kvality, ale nepovyšovat se kvůli nim nad ostatní.. Však oni mají zase plno jiných.
Hmm, škoda, že lidé se tak liší od svého ideálu. Proč? Touží po nedosažitelném nebo jsou tak špatní?
Já bych jen někdy chtěla slyšet odpovědo na své otázky. A ne jen věty do větru.. Ale jsem já v tomhle upřímná? Asi ne.
Lidé si upřímnosti neváží, ale stále ji vyžadují.
Někdy možná bolí a my se urazíme. Ale v hloubi víme, že mají pravdu. A nakonec jsme rádi. Nepoděkujeme.. Oni neví, že nám pomohli a příště si dají na svá slova pozor.

Středaa

17. července 2008 v 0:22
Víte, co jsem si dneska koupila?? :o) Dvě knížky, ale buďte v klidu.. jednu anglickou a druhou francouzskou.. :D to zase bude sranda :DD A pak čajový servis, z čajovny, úplně hezký :o). Takže plno new věcí, ale proč ne, když mám narozky :).
Jináč dneska celkem v opho den.. ráno vstávání v osm :((, cesta na houby.. z celokvých nalezených pěti jsem já našla dvě :) a to ty největší. :D Nee v klidu total nic nerostlo, tkž celkem nic.. Naštěstí je nejím, tak mi to bylo jedno.. a taky borůvky... celkem nuda to sbírat. ale aspoń bude dobrý koláč.. :).
Následovalo odpoledne strávené v čajce. Sestřenka z takových věcí upe nadšená, tkž to bylo super. Úplně jsem si uvědomila, jak důležité je, jakou náladu mají ostatní.. Když jsou nadšení, tak je hned lépe.. nejhorší jsou znudění nevděčníci. a taky nejsem moc ráda s lidma, kteří si v čajce obědnají horkou čokoládu or čaj ze sáčku. Zkazí tím celou atmosféru... :(.
Poté spěch na bus, kde jsme nakonec čekaly asi deset minut :D. A nakonec grilovačka ryb. Jojo nikdy nejsou na škodu nadšení kuchaři. Musím si najít nějakéh takového kluka :), aby mi vyvařoval.. :D. Ale asi začnu s učením.. zatím :).
Celkem sranda, teď jsem celkem zmatená, ale jao v dobrém slova smyslu.. jakože v dobré náladě, ale trošu už otupělá.... :DD Ale to jste asi poznali, což :D
Papánky :D

Vraťme se o pár dní zpět :o)

15. července 2008 v 14:31
Dnešek zatím strávený úklidem, který právě skončil :). Kdybych udělala vše, tak mi to zabije asi týden, ale aspoň něco.. a když každý den uklidím něco, tak to půjde.. :).
Jinak dneska přijedou setřenky a od jedné taky přítel. Už se celkem těším.. naposledy jsme spolu byly asi minulé prázdniny, tak snad bude sranda.. Tak to je asi vše, co vám můžu zatím o dnešku napsat.. smutné, že :D.
Předevčírem jsme jeli oslavovat bratrancovy promoce. Ještě předtím jsem se stavila za kámoškou a šly jsme natenisovou stěnu :o). Upřímně stěna sama o sobě nebyla nic moc, páč jsme byly obě total líné a unavené po předchozím výšlapu. Ale pokec byl super :). Slabší už byl chlap, který se k nám choval velmi povýšeně a vysmál se nám, že tenisu vůbec nerozumíme. Kámoščina rukojeť se přeměnila na růžovou a já dodnes jen závidím :D. Nojo ale na moji raketu nebyl čas.. :D
Poté začala oslava, no lépe řečeno bowling. Nikdy jsem proti němu nic neměla, ale po pár hodech se toho našlo celkem dost :D. Tak například proč musí ta koule vždycky uhnout těsně před kuželkama?? A proč tyto sviňárny musí dělat jenom mi? Po postupném spřátelování začala být hodnější a já občas nezaujala poslední místo.. :D. Jednou jsem byla dokonce třetí :), ale myslím, že velké kamarádky se z nás nestaly :D.
Pak následovala večeře a velká pizza, kterou jsem celou snědla.. normálně sním půlku.. nvm co se mnou bylo :D. Hodně mě taky zaujal malý basketbalový koš, do něhož se házely polovyfouklé balóny na čas.. Jakože dál než do druhého kola jsem se nedostala, ale sranda byla :o).
V momentě, kdy jsme se rozhodli jít domů, přišel přívalový déšť a do auta jsme se dostali promoklí na kost. No dobře.. doopravdy jsme měli deštníky, tkž jsme to zvládli až na pár kapek... ale neznělo to předtím zajímavěji?? :D
Asi vám přijde trošku divné, že vám svoje zážitky nepopisuju chronologicky za sebou.. mi to tak přijde taky.. jenže mě neba psát každý den povinně své zážitky, když třena nemám zrovna náladu.. Dříve jsem si takovým stylem vedla deníček.. moc dlouho mi ale nevydržel :D.
Mějte se hezky :o), i když trošku upršeně.. :)

Pondělíí

14. července 2008 v 23:58
Ráno mi začal hrát budík už v šest hodin, ale já v naději, že jsem jen zapomněla změnit jeho nastavení, ho vypnula a spala dál. Upřímně řečeno si na to vůbec nevzpomínám, ale představuju si, že to tak nějak bylo :). Asi o deset minut později mě vzbudila mamka a já se pak snažila nechat otevřené oči a neusnout zaživa (to druhé mi šlo asi lépe :D). Pak jsem jela k zubaři a radši nebudeme řešit, co jsem tam dělala.. Budu tím poznamenána už na celý život, ale asi nejen fyzicky..
Poté jsem se hnala za kámoškou s přestavou brzkého běhání.. a věřte mi, že když stále moji veškerou energii vybíjela snaha nechat otevřené oči, moc jsem se netěšila. Jaké však bylo překvapení, když mi došlo, že jsem to špatně pochopila.. (věřte mi, že milé :D) Nakonec jsme se jen tak poflakovaly po venku a pak špecielně vymýšlely plán na odpoledne, jež se nakonec stejně nekonal. :D
Den byl superní, i když trošku deštivý a líný.. Fajně jsme pokecaly a jsem ráda, že jsme spolu byly :).
Malé hádky byly, ale aspoň jsem už neměla pocit, že bydlíme tak daleko od sebe :D.
Chtěla jsem vám popsat dnešní den podrobněj a zábavněji, jenže jsem musela jít uspávat bráchu a tak nějak jsem trochu uspala i sebe... Myslím,že při vyprávění mých skvělých :D pohádek jsem ho spíše proprala, ale můžu snad za to, že mu připadá všechno tak vtipné?? To že si holčička spletla krocana se slepicí mi tak nepřijde, ale každý máme asi jiný humor.. :D.
Já se loučím. Pápky :o)

Debilita nezná mezí..

9. července 2008 v 21:19 Zmatená..
Dívám se do televizního programu, zjišťuju, že zase nic kloudného nedávají a přemýšlím, co budu dělat. Před chvílí jsem četla a na chvíli si dávám pauzu. A najednou jsem dostala šílenou chuť napsat článek. Nevím o čem, žádná kloudná myšlenka mě nenapadá, ale vím, že ho napíšu :D. Někdy dostanu takovou chuť, ale uvědomím si, že nemám o čem psát a rychle ze mě zase vyprchá. Jindy se nutím a říkám si, že něco napsat musím. A onehdy mě prostě napadne nějaká myšlenky, téma :DD.
Dneska jsem byla na stěně. Ne na lezecké, na tu už asi nikdy nepůjdu- bojím se totiž výšek. Byli jsme na ní se školou, moc už si toho nepamatuju, ale jít už tam nechci. Myslím tedy na stěně tenisové. A tam jít určitě chcu. Moc mi to sice nejde, člověk by neřekl, jak často se míček strefí do "kostry" rakety. :D Ale hezky se u toho povídá a pomlouvá- tedy vlastně říkají fakta o jedincích.. jejich chyba, že jsu špatné.. :D Horší ovšem je, když vás ze skvělé debaty a hry :D vyruší prudký lijavec.. to už člověk jen děkuje za nepromokavou bundu a tajně doufá, že taková opravdu je :D.
Nadšení pro psaní mě stejně rychle jak přišlo zase opustilo. Asi bych to tu neměla psát, že? Nemám ráda, když někdo na blog píše, jak se mu sem nechce psát a tak a teď to sama dělám.. Ale dneska chci být upřímná... nechce se mi hrát přetvářka přikrášlené veselé historky z dnešního dne, když už mám vlastně zase blbou náladu. Ale taky vás nechci úplně zdeptat jen proto, že mi není fajn. Takže co teď? :D Že by konec tak nudného, bezvýznamného článku? No asi jo.
Proč dávám teto článek do rubriky " Zmatená..." ? Možhná vám takový nepřijde a ani jsem ho tak nepsala.. ale spíše jsem se tak v danou chvíli cítila.. tak proto. Možná se vám to zdá debilní a asi i je... ale proč ne? Proč nebýt zase více debilní? Stejně jsem takoví tak hodně, že už je jedno, jestli o trošku víc čí míň.. Promiňte nechci vás urazit, ale já taková jsem a klidně to přiznávám.

Moje prázdniny..

7. července 2008 v 23:59
Brigáda- proč ji sakra nemám? Jsou to první prázdniny,o kterých bych mohla pracovat. Ale nepracuju. Proč? Poněvadž jsem si ji nebyla schopna najít. Nešlo mi tak ani o peníze. Spíše jsem chtěla nějak užitečně trávit čas. A nebo spíše proto, že ji má každý? Nee, nejsem povrchní, ale přijde mi to jako samozřejmost brigádu mít. Možná je tam i jakýsi pocit důležitosti.. přece jen by to bylo poprvé, kdy bych si vydělala peníze vlastníma rukama. Jedno ponaučení z toho aspoń plyne.. a to že si ji mám příští rok hledat dříve :D. Jsem asi cvok, ale radši neřešte :D.
Tábor- v životě jsem byla jenom na dvou. Oba byly celkem fajn. Jeden.. tenisový, celkem sranda. jela jsem na něj s kámoškou a až na některé podivné okamžiky na něj ráda vzpomínám. Nejlepší bylo naše usínání typu.. "Už spíš?" opakované pořád dokola dokud se ta druhá nevzbudila.. :D Druhý- indiánský taky nebyl špatný. Zažila jsem tam sice největší trapas svého života, ale i tak bych se tam vrátila :o). Možnost častějšího mytí by mi asi nevadila a vyškrtnutí lozících mravnců přímo nad mou postelí jakbysmet. Nejlepší ale bylo, jak začala kámoška skákat ve spacáku po celém stanu, páč měl nad hlavou štipku :D. Každopádně letos na jeden jedu. Není to typický tábor, spíše taková škola francouzštiny. Ale snad to nebude až tak hrozné :D. To mi připomíná, že si musím koupit železné pravítko a etě něco, ale už nvm co :D.
Festival- zatím jsem navštívila jen jeden ( když nepočítám normální koncerty), ale v blízké budoucnosti to hodlám napravit.. Ani nevím, jestli se mi na minulém líbilo. V deštivém počasí jsem musela jet složitou cestu vlakem a ještě poznávat neznámý a vlastně známý hlas v telefonu. Pak hodinové setkávání a míjení s kámoškou a konečně už na místě. Prvotní zklamání... moc hezké představy, a pak poslouchání hrozných, podivných, lepších a superních skupin až do půlnoci. Mezitím trdelník... dobrý ale asi bych si ho už nedala :D, fajn pokec s kámošema a málem koupení špatného cd.. nj někdy věci špatně chápu :D Celkový dojem ale pozitivní a klidně bych šla znovu :o). V plánu mám ještě jeden jazzový, na který se dost těším a možná Hrachovka.. či jak se jmenuje :D.. ten by byl na více dnů, ale nedělám si iluze, že vyjde.. :D
Výlety- tak to je kapitolka sama pro sebe a mohla bych o nich napsat sáhodlouhé vyprávění, ale pokusím se zkrátit :o). Dva dlohé výšlapy za čtyři dny.. proč to ale dopadne vždycky stejně?? :D Totální dezorientací, deštěm nebo obojím. :D Celkový dojem však- perfektní.. lepší by to ani být nemohlo.. vždyť bez našich konců by to nebylo tak zajímavé a vzrušující :D. Krásná už mi sice leze trošku na nervy.. páč když jsme tam vyšly i podruhé měla jsem pocit, že je kolem celé Lysé.. :D Občas i troška předceňování, hlavně časové.. ale samozřejmě zdravý rozum dokáže přiznat chybu.. :) Pocit, že každá asfaltka vede k Šanci taky vyvrácen,. Svaly ovšem posíleny :D. Pláštěnky vyzkoušeny.. nejlepší jsou igelitové šaty pro tlusté miminko s bicepsama :D, avšak někdy taky hystericky zbytečně vytahovány.. Nejlepší zážitek?? Rozdělení svačiny a poté ležení na silnici.. Hlavní otázka? proč jsou všechny hospody zavřené, když má člověk největší hlad.. samozřejmě až na Křivého psa :o) mikrovlnka možná použita, leč největší hlad zažehnán :D. A na závěr musím poukázat na hodné lidi, kteří nemeškali pomoct nám svou troškou.. mapou, na níž bohužel chyběla právě hledaná místa. :D Jsou to dvě úžasné vzpomínky, na které nikdy nezapomenu. :o) Díky moc.

promarněné okamžiky..

7. července 2008 v 17:08 Co se mi honí hlavou...
Jak poznáme, že je to ten pravý? Jak zjistíme, že kluk vedle kterého právě procházíme není TEN, s kterým bychom se měli dobře?
Snad každý znáte situaci, kdy jdete jen tak po ulici a najednou kolem vás projde někdo, kdo vás zaujme. Ne přímo, že byste si řekli ten je krásný, je to láska na první pohled. Vidíte ho a říkáte si ten kluk není špatný, s tím bych si ruzuměla. Nejste si tím jistí, ale jen vás to v tu chvíli napadne.
Nj jenže kluk projde a už ho třeba nikdy neuvidíte. Všechno by mohlo být jinak, kdybychom se začali bavit. Jenomže je hloupé jen tak za někým jít a začít se s ním bavit.. aspoň mě to tak přijde...a tak možná promarňujeme chvilky svého života..
Většinou to přijde nečekaně, zrovna když se zabýváte něčím úplně jiným.. pak to zase lehce odejde a vy se můžete jen dohadovat, jaké to mohlo být.. Třeba dělám z ničeho něco.., ale třeba to tak přišlo i jemu.. to už se ale nikdy nedozvíme.

Internetové stránky..

6. července 2008 v 22:52 Co se mi honí hlavou...
Hodně lidí, teda hlavně kluků, u nás ve třídě blogy opovrhuje. Berou je je jako nekvalitní stránky, kterých je v dnešní době strašná spousta. No ono je pravda, že je jen pár druhů blogů. Jsou to buď blogy s obrázkama, pixelkama a článkama o různých zajímavých věcech. Nebo blogy fungující jako deníčky a nebo blogy fungující jako deníčky, kde jsou i zajímavé myšlenky a úvahy. A pak samozřejmě takové, které se zabývají určitou věcí.. o nějaké skupině apod. Upřímně nevím, ke které bych se řadila já.. no nejspí něco mezi tím druhým a třetím.
Ale o čem jsou "normální" internetové stránky? Taky s různým zaměřením apod. Je plno podobných a je jich taky dost. Já si myslím, že není až tak důležitý vzhled.. no a co, že blogy mají design vždy ve stejném stylu.. důležitý je jejich obsah. A nevidím důvod, proč by blog nemohl mít lepší obsah než ostatní internetové stránky.. Je pravda, že je to jednodušší a může si ho založit prakticky kdokoliv. A možná proto jim to tak přijde.. říkají si, že ten, kdo se už štve s normálníma stránkama, tak nebude psát o kravinách.. Blogy si ale zakládají lidé jen z nudy a tak to taky vypadá.. No něco na tom asi bude, ale já zastávám názor, že plno blogů je daleko lepších než jiné stránka.. a i člověk, který počítači moc nerozumí, může mít skvělou internetovou adresu. Já totiž preferuju blogy, ve kterých má autor vlastní hlavu a píše vlastní a vlastně nové myšlenky a názory.

Je dobré být chytrý?

6. července 2008 v 19:00 Myslím si..
Chytrost se dnes považuje za dobrou vlastnost. Každý chce být chytrý, všechno znát a být lepší než ostatní. Proč to ale každý chce? Znamená chytrost také spokojenost?
V dnešní době, kdy je čím dál tím více vzdělanějších lidí je vzdělání velmi důležité. Dříve neměl vysokou školu kdekdo, ale dnes už je málo lidí s pouze středním vzdělání, myslím tím mladší generaci. Samozřejmě je to pokrokem v naší zemi, vymanili jsme se s německé nadvlády a sovětské diktatury a konečně se můžeme rozvíjet a ne jen bránit. Ale je to jen tím? Rodí se snad lidé chytřejší? A nebo je to spíše v přístupu? Bude to asi něco z obojího.
Můžeme tedy říct, že inteligence je dnes důležitá hlavně kvůli zaměstnání. Máme větší možnosti a tak snad i větší šanci, že budeme se svým povoláním spokojení a samozřejmě pak žijeme ve větším komfortu, protože vyděláváme více peněz. Ale není právě to také kámen úrazů? Říká se, že čím se má člověk lépe, tím je nespokojenější. Někomu se to může zdát jen jako hloupá fráze, ale myslím si, že je na tom kus pravdy. Takový člověk se pořád za něčím žene a chce stoupat stále výše a poté ho může začít ovládat jen touha po penězích a je schopen udělat kvůli nich cokoliv. Zato normální průměrný člověk se " smířil" s tím, že nikdy nic neprotrhne a neztrácí tak čas honbou po moci.
Já si myslím, že inteligence neznamená šťastný život. Nejdůležitější jsou stejně vztahy, jaké si během života vytvoříme. Dobrý člověk je hlavně ten, kdo je hodný, nesobecký a upřímný. Podle mě v životním štěstí hrají halvní úlohu právě tyto vlastnosti.

Už budu psát... :o)

5. července 2008 v 21:31 Zmatená..
Snažím se o nějaký inteligentní začátek, ale nějak to nejde :D. Psaní mi asi opravdu nejde, ale i tak ( může vám to přijít směšné) budu v tomto blogu pokračovat a dále psát o různých věcech. Ptáte se, proč bych pokračovat neměla? Proč s tím vůbec začínám? Poslední dobou mi můj blog přišel hrozný, článkym pomatené a náměty hrozné. Raději už jsem moc psát nechtěla, páč jsem si říkala, že to zase dopadne stejně. Pak dokonce moje nejlepší kámoška, moje jediná ispirace a vzor :o) zrušila svůj blog a to bylo na mě vážně moc. Ale nakonec naštěstí založila upe komplet nový :)). Nemyslete si, že jsem tak ubohý člověk a dělám všechno, co ostatní, ale byla jsem celá na vážkách a to mě úplně nakoplo. Svůj blog ale rušit nebudu a budu pokračovat dále :o). Nejraději bych plno článků smazala, stydím se za ně a připadají mi hloupé. Ale přijde mi, že je to kus mě a to jen tak vymazat nejde. I kdybych celý blog smazala a založila si nový, neznamená to, že jsem jiná i já. Měla bych jen novou iluzi, ale nakonec by to zase dopadlo stejně..
Možná trošku překopu rubriky a design ( ale to nevím) a budu pokračovat dále. Budu se snažit psát lépe, zábavněji a hlavbně být vyrovnanější a spokojenější.
A tak bych chtěla ještě něco napsat ohledně mých spřátelených blogách. Mám jich celkem dost, ale k některým se přiznám moc častop nechodím a oni ke mně taky ne. Takže doufám pochopí, že si je vymažu. Nechci tím říct, že jsou horší nebo tak, jsou jen jiné.
Jinak se omlouvám za svoje pravopisné chyby a hlavně chyby interpunkční.. Čárky mi nešly nikdy, takže to budete muset přežít.. :D
Tak se zatím mějte krásně :)

knihy, snaživec, ignorant, talent, ubohost

1. července 2008 v 23:44 Co se mi honí hlavou...
Sedím tu a nevím, co psát. O čem? Nějaký námět.. ale nic mě nenapadá... Právě jsem četla, je to superní knížka a já čtení prostě miluju. Člověk může aspoň na chvíli vypnout a přenést se do jiného světa, být s jinými lidmi a prožívat s nimi jejich chvíli. Není to jako realita, ale aspoň fajná náhražka :o). A je dobré i k maturitě a prý pak máte větší slovní zásobu a píšete lepší slohy. To sice nevím, ale aspoň ten pocit :D
Myslím si, že každý člověk by měl mít svůj sen a jít si za ním. Plno lidí je ztrácí, protože nemají odvahu a jen malou víru v sebe sama. Kdekdo si řekne, radši nedělám nic, než se snažit o něco na co nemám a trapačit. Proč bychom nemohli za svými sny jít?? A snažit se o ně.. No a co, že třeba nemáme až takové vlohy.. o to více se musíme snažit.. Jsou lidé, kterým byl dán do vínku talent. Jsou úspěšní a ani se nemusí moc snažit. A pak jsou tací, kteří nejsou až tak schopní, zato jsou cílevědomí a snaživí a k úspěchu se dopracují.. A kdo je víc? Je to jen hloupý snaživec a nadaný člověk?? Ne ne je to tvor, který se musel jako úspěšný narodit, protože jinak by skončil špatně a člověk, který to zvládne sám bez "cizí pomoci." Bytost, která si svůj úspěch dokáže získat sama.
Njn, hezky tady píšu a filozofuju, ale já to dělám zase špatně jako vždy. Sen žádný nemám. Páč kdykoliv jsem nějaký měla, nechala jsem ho rozplynout. A nejsem ani snaživec, ani schopný člověk. Jsem hloupý ignorant..
Jak si to tak čtu, tak si uvědomuju, že neumím totálně vůbec psát. Je to hrozné. A to mám blog, který je celý založený na mém psaní.. Jsem asi hodně ubohá.