Září 2008

Naivita vítězí

20. září 2008 v 13:20
Tak jsem byla včera potřetí v tanečních a už dvanáct hodin něvěřím přísloví " Do třetice všeho dobrého." Můj partner mi asi v pět napsal, že je nemocný. Já jsem už byla v půlce příprav ( měla jsem umyté vlasy :D), se všemi už domluvená a trošku i psychicky připravená. Tak nevím, co jsem čekala, ale rozhodla jsem se, že půjdu. Jsem prostě taková. Nikdy si nepřipustím realitu, i když ve skrytu duše vím, jaká je. Vždy čekám, že se stane něco jiného, že to nějak dopadne. V něčem jsem pořád jako dítě.. naivní. Myslela jsem si, že ne. Už nevěřím v šťastné manželství, plno dětí, naplňující zaměstnání. Uvnitř mi však stále zůstává malá naděje, která vyjde napovrch vždy, když se před danou situací ocitnu. Teď to byly taneční. Šla jsem tam a snad jsem čekala, že "jako náhodou" onemocní zase nějaká partnerka.. Jenže děvčatům zdraví nechybělo :D, tkž jsem tam byla tak nějak navíc.. Občas jsem tančila s klukem, jehož partnerka si šla sednout.. a parkrát s učitelem. S ním se mi tančilo dobře. Konečně jsem poznala, co to znamená, když partner vede partnerku.. :D. Každopádně mi bylo trapně. Je to takové zvlaštní, když každý někoho mj, jen vy máte sami sebe.. :D.

Všichni jsme si rovni.

16. září 2008 v 22:06 Myslím si..
" Všichni jsme si rovni." stojí v Bibli, ale otázkou zůstává, zda je to pravda..?
Není to jen fráze? Zda je to pravda či ne, nevíme, ale pro lidstvo je správné tomu věřit. Lidé se pak mají lépe, je zde více šťastných. To však ještě nemusí znamenat, že je to taky pravda. Lidstvo si celkově myslí, že to co je pro něj dobré, musí být automaticky pravdivé.
I přesto si myslím, že tato větaa z Bible je pravdivá. Ano, můžeme říci, že si rovni nejsem. Lidé jsou chytří i hloupí, hezcí i škaredí apod. A toto nemůžeme ovlivnit v průběhu života.. to je nám prostě dáno do vínku.. Jenže máme právo soudit? Kdo může lidi rozdělit na ty hezké a škaredé? Chytré a hloupé? Myslím si, že je všechno velmi relativní. To, že si lidé vytvořili svoje požadavky pro chytré lidi, a říkají, že umí posoudit, kdo na tom jak je, ještě neznamená, že je to pravda. To je jen naše omezenost, náš pohled na svět. Každé období má své priority. V renesanci to byl rozvoj člověka, v baroku zase náboženství. Lidí dříve věřili, že si nejsme rovni. Dnes si říkuáme, že neměli prvadu. Ale nedokazuje však právě toto počínání naši omezenost? Proč bychom zrovna teď měli mít pravdu? že jsme vyspělejší? Zkušenější? To si nemyslím.
A proro si myslím, že je vše hrozně relativní a my nejsme schopni posoudit, kdo je vlastně chytrý, či hezký. Každý je chytrý v něčem, jde mu něco jiného a záleží jen, co je v daném období dominantní. To, že si o někom řekneme, že je chudák hloupější, či škaredší, ještě neznamená, že to tak doopravyd je. Prostě ho jen vidíme ze dvého subjektivního pohledu. A to že se tento názor dokáza dostat do učebnic a do uznání íce lidí, na jeho pravdivosti nic nemění.
Já si tedy myslím, že jsme si všichni rovni.

Není hledat smysl nesmysl?

10. září 2008 v 22:16 Co se mi honí hlavou...
Tak a je to tady, můj věčný koloběh, kterým jsem vás strašila už o prázdninách. Brzké vstávání, škola, volejbal. Stručně shrnuto, samé povinnosti.
Ale asi je to takk správně, alespoň v mém případě. Dnešní první volné odpoledne mě o tom přesvědčilo. Těšila jsem se na něj celou dobu. A pak najednou přišlo a s ním i velké zklamání. Pocit maření volného času, nespokojenost a nesmyslnost.
Proč v životě stále hledáme ve všem smysl? Možná právě proto, že nikde není. Nevím. Asi vždycky zaleží na našem pohledu na věc. Proč někdo vidí ten smysl ve škole? Proč já nemůžu dobrý pocit z toho, že se učím? Přijde mi to všechno jako plané kecy. A těch si mám vážit?
Jaký bude mít smysl zítřejší den? Získat nové vědomosti? Zahrát si volejbal? Nebo prostě jen schopnost plnit životní povinnosti? Nebo právě neschopnost vážit si života?
Nevím, ale štvou mě tyto pocity, proč se neumím radovat z maličkostí?
Mám pocit, že všechny hluboké myšlenky, úvahy a vnitřní spokojenost pramení jen z naší iluze. Proto tak miluju knížky, člověk je jinde a najednou mu přijde, že život je o něčem více než o tom, jestli dostal jedničku nebo dvojku či jestli má partnera do tanečních. To je však jen iluze. Život je pouze o tom.
A ve škole? Tam nás učí hloupé nereálné plky. Můžeme tomu vznešeně říkat vzdělání, ale je to jen naivita, lež či omyl. Opravdu tomu profesoři věří? Nebo se jen chtějí uživit?
Žene lidsvo dopředu touha po poznání, či po přežití?