Březen 2009

Teď už je minulost, potom zase přítomnost avšak ani to již neplatí

27. března 2009 v 19:56 Zmatená..
Asi se vracím, možná, nevím... Člověk stále před něčím utíká. Ignoruje, schovává se. Jak je možné, že si myslí, že jde dál, ale přiotm couvá? Kdyby couval, on však míří špatnou cestou. Uvědomí si to někdy? A co pak? Jak se dostatat "zpět"? To už asi nejde, že? Ale dále..to snad ještě jde... Život je vážně moc pomíjivý... všechno, každý každičký okamžik.Žijeme zároveň svou minulostí a budoucností, nejméně většinou přítomností. Ale co je přítomnost? Teď, ale to bylo už dávno.. Je to k ničemu..ve škole jsme se jaksi rozmezí přítomnosti neučili. Zvláštní, protože u plno jiných nám zcela neznámých, nebo možná každémumoc známých, avšak zcela jinak, jsme si definice říkali. Co to je definice? Soubor slov? Co to jsou slova? Život rozhodně ne. Jen jeho ubohá napodobenina. Nemám je ráda. Můj"život jsou "slova". Člově si strašně rychle zvyká. Vadí mi to. Avšak nebyla schopnost přizpůsobit se právě podmínkou k přežití. K tomu abychom se přirozeným výběrem dostali až sem.. jako vítězové.. za chvíli však možná poražení. Opravdu je to tak primitivní, škaredé, desiluzní? Proč to zkoumat? Není to jedno? Proč chce člověk stále znát vše kolem sebe? Často pak zapomíná na sebe. A to nejvíce neznámé je pro něj právě on sám.