Srpen 2009

Cesta zpátky..

30. srpna 2009 v 22:21
Často jsem přemýšlela, jestli se mám vrátit, začít zase psát. Pár lidí mě k tomu přemlouvalo, ale já si myslela, že blogová etapa pro mě skončila. Že inspirace a chuť vyšuměly. Při čtení jiných blogů se mi však začaly vracet pocity dob minulých, kdy na mě každá věta ( mající velkou obsahovou i uměleckou úroveň ) jakoby volala: " Seber se a taky vytvoř něco smysluplného, vyjádři své pocity a myšlenky. "
A právě na toto volání jsem si vzpomněla a opět mě zcela ovládlo.

Ke všemu, co člověk dělá, potřebuje trošku sebedůvěry. Jedině s ní má život smysl. A tak se sem vracím s maličkou vírou ve své psaní, protože bez ní bych tu být nemohla. Tak uvidíme, jak dlouho mi vydrží. :)

----------------------------------------------------------------------------------

Změnila jsem design a asi dosti vystihuje mou osobu. Při čtení začínají po chívli bolet oči ze sytě žlutých okrajů. Překáží, ruší od čtení. Pořád však zůstávají na svém místě, a tak ve čtenáři vyvolávají neklid, ktarý vyúsťuje v chaos. Vytváří v nás rozkol, zda dále pokračovat ve čtení. Nepřestáváme však, poněvadž by to znamenalo ústupek. Ústupek barvě. A ten je velmi těžký, protože nám bylo odmalička vtloukáno do hlavy, že jsme nejsilnějí a nejchytřejší. A tyto dvě přednosti z nás udělaly pány tvorstva. Takže nějaká barva, jen pomíjivý, ve své podstatě neuchopitelný, obraz, nám přece nebude určovat, co máme číst. A proto budeme při četbě pokračovat. Nesvobodní, stále potřebujíce dokázat si svou převahu. A tak nakonec zcela zmateni. Zmateni, zda jsme svou neústupností vyhráli nebo prohráli.

A ptáte se, co má to všechno společného se mnou? Také jsem často zmatená, nesvobodná, neústupná, a po chvíli opět ustupující. Zkrátka holka, která se ještě nenašla a občas se v to bojí doufat. Liším se snad jen tím, že tyto pocity vyvolávám jen sama v sobě, nikoliv v druhých. Aspoň doufám. :)