Září 2009

Byla jednou jedna škola

1. září 2009 v 23:13
Sedím na nádraží a koukám do prázdna. Hodiny odbíjejí půl jedenácté, ale já je nevnímám. Nevnímám ani teplé sluneční paprsky, jejich lesk a sílu, ani koleje, ba ani trávu razící si cestu skrze uhlově černé uhlí. Nehloubám nad tím, že ostře zelená nádherně kontrastuje s černí, ani nad tím, kde se vzal ten lehký vánek, který je všudypřítomný avšak neuchopitelný a právě proto tak záhadný. Kdyby se můj pohled rozostřil, procitnul, viděla bych do měděna zbarvené koleje a slunce, jež by se v nich odráželo. Tento obraz by mě možná naplnil štěstím, chvilkovým, pomíjivým, jako ten letní vánek, avšak silným. Má mysl však zůstává izolována od těchto prostých jevů, nemá už na ně sil. Musí odpočívat, aby se mohla odpoledne " snažit pochopit svět" skrze vzdělání.