Myslím si..

Vztahy..

17. listopadu 2008 v 23:08
Dneska se mě jedna holka zeptala, jaký mám názor na registrované partnerství a zda bych jim dovolila mít děti. Řekla jsem, že nevím, ale pak jsem nad tím přemýšlela a došla k určitým závěrům.
Neodsuzuju homosexuály, někdo jim říká vyvrhelové společnosti, ale s tímto nesouhlasím. Člověk se takový už narodí, nemůže za to. Je to jako říkat, že škaredý člověk je něco méně než chytrý.. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že je něco špatně. V přírodě od nepaměti platí, že se dvě navzájem opačná pohlaví přitahují a je na tom založena celá naše existence.. bez rozmnožování bychom za chvíli zanikli.
Proto si myslím, že by registrované partnerství nemělo existovat. Netvrdím, že by měli lidé svoji orientaci potlačit. Však když najdou někoho "stejného", tak ať si spolu žijou. Ale proč k tomu potřebujou papíry? Ano, takovou otázku si může pokládat i heterosexuálové... chtějí svou láskku zpečetit apod. Oni jsou však jiní a myslím si, že nemůžou čekat stejný život jako heterosexuálové. Někomu se to možná zdá tvrdé, ale já to takhle cítím. Neodsuzuju tyto lidi, nechci aby svou orientaci potlačovali, ale mít k tomu ještě papíry.. Říkají, že jejich vztah není o nic míň než vztah heterosexuálů. V něčem velkém se však liší. Tito dva lidé spolu nikdy nevytvoří novou bytost.
Teď už je vám asi jasné, že neprosazuju ani aby měli děti. Ano, tady už nejde jenom o hloupé papíry, nýbrž o velkou ztrátu. Pro ně je to asi těžké. Ale když se na to podíváme z druhého úhlu, tak se vžijte do jejich dítěte. Dejme tomu, že u nich vyrůstá odmalička, takže mu to přijde stejně přirozené, jako nám, že máme mamku a taťku. Musíme si však uvědomit, že až přijdou do společnost, nastanou zančné problémy. Ostatní se jim budou smát, oni si budou připadat jiní, divní. Dalším záporem je podle mého výchova. Myslím si, že bude velmi jednostranná, neúplná. A jak to bude s jejich orientací? Myslím si, že budou ze všeho velmi zmatení. A pak začne přibývat homosexuálů... Možná, že v dnešním světě umělého oplození by to až takový problém nebyl, ale není hrozné, že dítě nepozná oba své svtvořtele? Moje názory jsou asi hodně konzervativní a do dnešní doby se nehodí, ale jsou..

Průzračná, tichá, všudypřítomná...

3. listopadu 2008 v 18:18
Dneska jsem neměla po škole zase co dělat, a tak jsem se rozhodla, že se zajdu projít. No původně jsem chtěla jít běhat, ale asi po prvním kilometru jsem to vzdala a už se jen procházela.. Sedla jsem si k řece a pozorovala vše okolo sebe.
Voda byla průzračná a nádherná. Lámala se a zase dopadala jakoby zpátky do řeky. Na chvíli se dostala na vzduch, pryč ze dna, na chvíli zažila velké dobrodružství, které vybočovalo z každodenního stereotypu. Byla vlastně jako člověk. Užila si, pak se však musela vrátit. Voda je však jiná než my. Každou sekundu zažívá nová dobrodružství, poznává nová místa, naraží do kamenů, snaží se jim vyhýbat. A nebo třeba ne, možná chce utéct, zastavit se,odpočinout si. A pak se vypaří a jsou z ní mraky. A pak prší, padá sníh a je zase dole, na Zemi. Umírá, je pára, je to smrt? A děšť narození? Kapky...Mají to stejné jako lidi? Třeba ne.. jsou jenom šťastné a nesmrtelné.. obrovské a zároveň tak strašně malé.. prostě úžasné.. A my o nich tvrdíme, že jsou neživé.. A když se řekne voda... každý si představí jen pití, koupaliště, moře,.. vždy myslíme jen na sebe.. Nezaslouží si však více?
Voda... pro někho pouze chemická sloučenina, pro někoho zdroj obživy... Pro někoho život... Ona však existuje i bez našeho vědomí... je něčím, co my možná nikdy nepochopíme...

Všichni jsme si rovni.

16. září 2008 v 22:06
" Všichni jsme si rovni." stojí v Bibli, ale otázkou zůstává, zda je to pravda..?
Není to jen fráze? Zda je to pravda či ne, nevíme, ale pro lidstvo je správné tomu věřit. Lidé se pak mají lépe, je zde více šťastných. To však ještě nemusí znamenat, že je to taky pravda. Lidstvo si celkově myslí, že to co je pro něj dobré, musí být automaticky pravdivé.
I přesto si myslím, že tato větaa z Bible je pravdivá. Ano, můžeme říci, že si rovni nejsem. Lidé jsou chytří i hloupí, hezcí i škaredí apod. A toto nemůžeme ovlivnit v průběhu života.. to je nám prostě dáno do vínku.. Jenže máme právo soudit? Kdo může lidi rozdělit na ty hezké a škaredé? Chytré a hloupé? Myslím si, že je všechno velmi relativní. To, že si lidé vytvořili svoje požadavky pro chytré lidi, a říkají, že umí posoudit, kdo na tom jak je, ještě neznamená, že je to pravda. To je jen naše omezenost, náš pohled na svět. Každé období má své priority. V renesanci to byl rozvoj člověka, v baroku zase náboženství. Lidí dříve věřili, že si nejsme rovni. Dnes si říkuáme, že neměli prvadu. Ale nedokazuje však právě toto počínání naši omezenost? Proč bychom zrovna teď měli mít pravdu? že jsme vyspělejší? Zkušenější? To si nemyslím.
A proro si myslím, že je vše hrozně relativní a my nejsme schopni posoudit, kdo je vlastně chytrý, či hezký. Každý je chytrý v něčem, jde mu něco jiného a záleží jen, co je v daném období dominantní. To, že si o někom řekneme, že je chudák hloupější, či škaredší, ještě neznamená, že to tak doopravyd je. Prostě ho jen vidíme ze dvého subjektivního pohledu. A to že se tento názor dokáza dostat do učebnic a do uznání íce lidí, na jeho pravdivosti nic nemění.
Já si tedy myslím, že jsme si všichni rovni.

Je dobré být chytrý?

6. července 2008 v 19:00
Chytrost se dnes považuje za dobrou vlastnost. Každý chce být chytrý, všechno znát a být lepší než ostatní. Proč to ale každý chce? Znamená chytrost také spokojenost?
V dnešní době, kdy je čím dál tím více vzdělanějších lidí je vzdělání velmi důležité. Dříve neměl vysokou školu kdekdo, ale dnes už je málo lidí s pouze středním vzdělání, myslím tím mladší generaci. Samozřejmě je to pokrokem v naší zemi, vymanili jsme se s německé nadvlády a sovětské diktatury a konečně se můžeme rozvíjet a ne jen bránit. Ale je to jen tím? Rodí se snad lidé chytřejší? A nebo je to spíše v přístupu? Bude to asi něco z obojího.
Můžeme tedy říct, že inteligence je dnes důležitá hlavně kvůli zaměstnání. Máme větší možnosti a tak snad i větší šanci, že budeme se svým povoláním spokojení a samozřejmě pak žijeme ve větším komfortu, protože vyděláváme více peněz. Ale není právě to také kámen úrazů? Říká se, že čím se má člověk lépe, tím je nespokojenější. Někomu se to může zdát jen jako hloupá fráze, ale myslím si, že je na tom kus pravdy. Takový člověk se pořád za něčím žene a chce stoupat stále výše a poté ho může začít ovládat jen touha po penězích a je schopen udělat kvůli nich cokoliv. Zato normální průměrný člověk se " smířil" s tím, že nikdy nic neprotrhne a neztrácí tak čas honbou po moci.
Já si myslím, že inteligence neznamená šťastný život. Nejdůležitější jsou stejně vztahy, jaké si během života vytvoříme. Dobrý člověk je hlavně ten, kdo je hodný, nesobecký a upřímný. Podle mě v životním štěstí hrají halvní úlohu právě tyto vlastnosti.

Jde o okamžik.. ne o výsledek ;)

15. června 2008 v 13:16
Lidé se stále za něčím ženou. Dělají věci pro jejich výsledek. Nepřetržitě po něčem touží a tak dělají různé věci, aby svých snů dosáhli. Ale k čemu to vše je? Dělat věci jen proto, aby přišel on vytoužený výsledek. A pak často přijdou na to, že to za to nestálo. Alě věci by se měli dělat proto, že nás baví právě v tu chvíli!! Užívat si je, protože nám přinášejí radost a nemyslet stále jen, jaký výsledek nám přinesou a jestli má smysl vůbec je dělat. Samozřejmě jsou v životě i povinnosti, které dělat musíme a dokáže nás potěšit jen jejich výsledek. Ale nejschopnější budeme stejně jen v tom, co nás opravdu baví.

Život bez snů??.... :/

13. června 2008 v 22:11
Někdy mi přijde, že si věci moc idealizuju. První krásný idylický život, kterému už ale sama nevěřím. Z toho jsem už vyrostla. Rozhodně nechci skončit někde ve žgarpě, ale chápu, že vždycky nemůžu všechno být, jak chceme. Ale vždycky jsem si představovala, že různí spisovatelé, básníci apod., když píší svá díla, vychází to z nich, píšou, když mají chuť, co je právě napadne a co cítí. Ale asi to tak není. Plno jich píše jen na přání někoho jiného a na námět, který jim někdo předem určí. Prostě píšou "na zakázku". Mají na to talent, někdo jim řekne ať napíšou o smutku a oni sednou a píšou. Nojo vždycky je všechno horší, než jak si vysníme. Život bez našich iluzí, nadějí a snů, by byl tak prázdný a škaredý. Vlastně můžeme být rádi, že je máme. :o)

Nestydět se za to, jací jsme..

7. června 2008 v 23:08
Nedávno jsme s holkama řešily, nebo spíše ony řešily jednu věc. Kámoška našla na netu blog, kde jedna holka psala všechno o sobě, jméno fotky a veškerý svůj intimní život a holky ji vlastně odsuzovaly za to, že to tak má. Psala tam něco o sexu, ale ne pervérzního a ony na to měly jiný názor, tkž ji prostě odsoudily.. já s ní taky nesouhlasím, ale rozhodně si proto nemyslím, že je špatná. Ale hlavně ji obdivuju právě v tom, že tak dokáže o sobě psát. jistě, já tu taky píšu hodně soukromé věci. Ale nikdy jsem tu nedala svou fotku nebo bližší info o bydlišti apod. Prostě ta holka se nestydí za to, jaká je. Je jaká je a nesnaží se to skrývat. To co na ni holky odsuzovaly, to já na ní obdivuju. Doufám, že jednou budu taky taková.

Inteligence?

7. června 2008 v 22:14
Inteligence.. kdo je vlstně chytrý a v čem to spočívá? Je chytrý ten, kdo má ve škole samé jedničky a jen papouškuje, to co mu bylo vnucováno ve škole? Ten, kdo má velkou pamět, má všeobecný rozhled, ale pořád jen opakuje něco, co se někdy naučil? Není to o tom, že by měl člověk něco vymýšlet sám? Inteligence podle mě spočívá v tom, že má člověk svou hlavu a vytváří si na věci vlastní názory, ať už úplně opačné než mají ostatní. Je hrozně jednoduché něco se naučit a pak to odříkat, ale já si myslím, že v tom to není. Četla jsem jeden zajímavý článek, v němž jeden psycholog psal, že lidé nemají vlastní myšlenky, stále jen opakují to, co někdy slyšeli. První jsem si říkala, že je to hloupost.. ale čím více jsem nad tím přemýšlela, tím více mi docházelo, že na tom něco bude.. Ale čím to je? Je to jen tím, že jsou lidé tak primitivní a nejsou tak inteligentní za jaké se považují? A nebo jsou tomu odmalička učeni, že musí poslouchat, co jim ostatní říkají a věřit jim a snažit se je chápat. Proč by vlastně pořád nad něčím přemýšleli? Hlavní je být šťastný. Podle mě šťastný člověk nikdy nic moc nevykoupá a meudělá žádný světový objev nebo nevyrukuje s nějakým zvláštním názorem.. je šťastný a nepotřebuje pořád něco řešit.. zato nešťastní lidé pořád nad něčím přemýšlejí a uvažují a dostávají často výborné myšlenky.. no ale to jen můj názor.. :o) Ale vraťme se zpátky k tématu. Myslím si, že v dnešní době a hlavně v našem školství je vše vedeno tak, aby se lidé všechno učili nazpaměť a hlavně všechno věděli, ale místo toho by nás ve škole měli učit prosazovat své názory a přemýšlet.. tak jako v Americe.. no a co, že neví, kde je Norsko.. to si můžou kdykoliv kdekoliv najít.. A další věc je, že když si člověk myslí něco jiného a jen nepapouškuje vše co je "správné", je okolím odsuzován a každý se na něj divně dívá a je jiný.. Dále však ten psycholog uváděl, že je to dobře, že to tak je. Kdyby měl každý jiný názor, lidé by se nikdy nebyli schopni dohodnout a nikdy by nevznikl systém republiky ani ničeho podobného. Kdykoliv někdo přišel s novým názorem, byly války a spory. Tak například mistr Jan Hus.. prosazoval svou víru a někdo se k němu přidal a byly boje.. A když to tak vezmete, tak já tady zase papouškuju názor jednoho psychologa...
Takže jaký je můj názor? Chytrý člověk je ten, kdo umí přemýšlet a tvořit. Škoda jen, že naše školství se snaží vytvořit z nás jen papouškující loutky se "všeobecným vzděláním."

Realita je krutá, ale i krásná

25. května 2008 v 21:28
Tak jsem si tak četla smutné citáty a uvědomila si, že jsou pravdivé. Jsou v nich hluboké myšlenky, které si kdekdo bojí připustit. Takové citáty může napsat jen někdo, kdo je nešťastný. Píše tak svoje zkušenosti a vychází přímo z něj. Je to krutá realita, kterou šťastní lidé přehlížejí? Když je někdo šťastný, plno lidí mu říká, ať si sundá růžové brýle a podívá se realitě do očí. ale není to i naopak? Realita přece není jen zlá, je i krásná... Všude kolem nás je smrt, lež a násilí. Ale jsou zde i opačné stejně silné city jako je láska, přátelství a radost. Tak proč je realita jen zlá?? Jo to je vlastnost lidí, že na hezké věci zapomenou rychle, zato na špatné hůře. Ale měli bychom vidět všechno. Je pravda, že být šťastný je mnohem těžší než být nešťastný, ale já myslím, že ten boj za to stojí. :o) Ale je pravda, že když se stane něco hrozného, zůstane v nás celý život. Zato hezké věci, o které jsme přišly v nás vyvolávají hezké vzpomínky, ale o to více to pak bolí.
Upřímně řečeno ani nevím, kde se ten článek ve mě vzal, páč bych řekla, že teď patřím spíše do kupiny lidí, kteří by všechny růžové brýle nejraději zahrabali :D, ale je to asi dobré znamení :o).

Spisovatel..

21. května 2008 v 1:09
Pořád se obdivují různí malíří, zpěváci a umělci, ale připadá mi, že spisovatelé se obdivují ze všech nejméně. A přitom si myslím,že to je špatně. Když někdo zpívá, každý hned slyší krásný hlas a nemusí ani nad tím moc přemýšlet, když vidí obraz, taky ho oslní hned na první pohled. Zato kniha, ta se musí přečíst a přemýšlet se nad jejím obsahem. Té se nebude obdivovat, když se na ni někdo jen podívá. Samozřejmě tím nechci shazovat ostatní druhy umění, nad nimi je taky třeba přemýšlet a jedině tak je lze pořádně pochopit. Já mám však nejraději knihy ( jak už jste mohli pochopit z textu). Připadá mi něco úžasného, jak někdo dokáže popsat obyčejné věci. Každý moc dobře víme, jaké jsou a chápeme to, vyvolávají v nás určité pocity, které jsou nám všem velmi známé, ale většina z nás je nedokáže vystihnout slovy (např. já). Ale správný spisovatel je dokáže vystihnout tak bravurně. Skutečnost nám tak dobře známou a jasnou, obyčejný sluneční den dokáže popsat tak detailně a přesně, že když to čteme připadáme si, jako kdybychom na daném místě opravdu byli. Nejsou to hloupé poučky, kterým většinou ani nerozumíme, je to nenucené popsání, při kterém se nás ony pocity zmocňují a my si v tu chvíli říkáme, že ty pocity známe a že jsme ani nevěděli, že je ostatní taky tak cítí. Když čtu něco, co je mi velmi blízké, zároveň bych to však nedokázala popsat, cítím se šťastně a najednou si myslím, že na to nejsem sama. Myslím si, že psát se člověk neučí. S tím už se rodí. Tak jako s talentem kreslit, tak jako s talentem zpívat. Samozřejmě se můžeme zlepšovat cvikem, ale dobrým spisovatelem se člověk rodí. Proto tak nemám ráda slohové práce do školy, kde nám přesně řeknou, jakých prvků v nich máme použít, jakým stylem je psát a podobně. Myslím si, že když člověk píše, musí to být pro něho radost a ne jen hlídání aby to bylo přesně tak, jak to mělo být. Já osobně vím, že psát neumím, ale dělám to ráda. Ne proto abych si pak četla svůj výtvor a říkala si jak se mi povedl, tedy ne pro výsledek, ale protože mě to baví. Nebaví mě ovšem stále hlídat, ať se něco neopakuje a jak by to znělo lépe, a pak to také vypadá podle toho :D. Hrozně by mě bavilo být spisovatelkou nebo novinářkou. Psát do časopisů a přitom se dozvídat spoustu zajímavých věcí. Ale jak už jsem říkala spisovatelem se člověk rodí, takže zpátky na zem. :o)

originalita??

18. května 2008 v 22:46
Tak mě něco napadlo. No když tak chcete, ať něco napíšu, tak něco zkutím :o). No dobře nebudu si hrát na borku, která vám plní velké přání :DD, ale prostě už to nemůžu vydržet. Upe toužím tu něco napsat, jenže jsem jaksi nevěděla co a nechtěla tu psát nesmysly.. no ale stejně se dám do toho :DD
A napadlo mě tohle. No nic zvláštního :DD. Dívala jsem se zase na x faktor, i když jsem se minule zapřísáhla, že už se na to nikdy nepodívám, páč vypadla Kamila Nývltová. Ale mamka se na to dívala a já se těžce nudila, tak jsem tomu zase podlehla.. :( trošku fraška, ale radši neřešit.. no každopádně jsem si všimla,že čím jsou soutěžící jiní, origilánější, tím jsou oblíbenější a každý je má rád. Což je podle mě správné, páč já mám taky radši lidi, kteří mají svou hlavu. Ale přijde mi, že v normálním životě je tomu naopak. Prostě originální lidé jsou spíše považováni za podivíny. No možná musí být lidé správně originální, a pak se po nich všichni opičí a ti ostatní jsou originální "špatně" a nemůžu to brát obecně, ale stejně mit to přijde zvláštní. Možná je to proto, že jim lidé prostě závidí. Ti v x faktoru už jsou prostě hvězdy.. ale proč by měli člověka sobě rovného brát jako lepšího, a tak mu pouze závidí..
No už mi zase přijde celý text totalně nesmyslný a trošku hloupý a nejradši bych ho smazala, ale to zase neudělám, páč když něco napíšu, tak to pak nikdy nedokážu smazat. :D

Soudit někoho?? lepší je začít u sebe..

20. dubna 2008 v 22:55
Víte, co nechápu? Jak může někdo říct, že všichni mají stejné možnosti v životě a je jen na něm, jak jich využije a jakých cest si vybere.. Vždyť to tak přece vůbec není. A to samozřejmě tedˇnemám na mysli děti v Africe a děti v ČR. Každý vyrůstá v jiných podmínkácha hlavně podle výchovy se tvoří jeho osobnost... někdo je krásný, chytrý, umí zpívat atd. A někdo nemá nadání pstě na nic. No ale tohle tvrdí většinou úspěšní lidé, kteří jsou se sebou spokojeni. Ti si myslí, že se tak může mít každý a kdo se tak nemá je to jeho chyba... A taky samozřejmě, ti co si více prožili a zažili více hrůzy se dokáží více vcítit do druhých a pochopit třeba proč se zachovali tak jak se zachovali, i když to nebylo "dobré řešení". Někteří lidé je pstě odsoudí a tvrdí, jak oni by se zachovali jinak, ale to přece nemůžou ani tušit.. tak třeba nedávno dvě kámošky řešily anorexii, ja ty holky naprosto nechápou a že jsou povrchní a ony samy by takové nikdy nebyly.., ale obě dvě jsou štííhlé jako proutek.. Pstě si myslím, že nikdo nemá právo někoho soudit nebo odsuzovat.. vždyť jsme všichni jen lidé a pořád tvrdit, jak se lidé v poslední době chovají, že je to hrůza a kam ten svět spěje.. vždyť jsme taky lidé a nikdy bychom ze sebe neměli dělat, jakože k nim nepatříme.. Vždy si musíme uvědomit, jací jsme my a první hledat u sebe.. Odsuzovat lidsou sobeckost a povrchnost a dělat, že my takoví vůbec nejsme není teda rozhodně správné.. Největší úspěch je přiznat si vlastní slabiny. Soudit druhé je hrozně jednoduché.

Nemít názor?? Špatně??

16. dubna 2008 v 19:44
Když na něco nemáme jednoznačný názor, znamená to, že jsme hloupí? Prázdní?? Poslední dobou mám pocit, že když se mě někdo zeptá na něco hlubšího, tak neznám jednoznačnou odpověď.. Jsou lidé, kteří mají svůj názor.. vystupují s ním a stojí si za ním. A řekneme, že to je člověk, který si stojí za svým. Ale já třeba když něco řeším, tak přemýšlím nad všemi názory a nestavím se k nim hned odmítavě jen z principu, že bych přiznala, že nemám pravdu.. A pak mi pěkně zamotají hlavu a já vlastně nevím, co si mám myslet.. No možná to je tím, že jsem hloupá nebo nerozhodná. Ale myslím si, že je špatné stát si vždycy za svým stůj co stůj a už to brát jako hotový utvořený názor, který se nezmění. A myslím, že když se nám mění názory, tak to není tím, že bychom byli nestálí, ale proto, že posloucháme všechny a přemýšlíme nad nimi.. Samozřejmě pokud změníme názor jen kvůli vlastní prospěšnosti a pohodlnosti, tak je to něco jiného :D. Jenže můj problém je, že já pak většinou nevím, jaký je můj názor :DD A taky si myslím, že abychom si o něěčem tvorili pořádný názor, tak tomu musíme rozumět.. Nemám ráda lidi, kteří dané věci vůbec nerozumí, ale stejně si stojí vehementně za svým. Samozřejmě názory si vytváříme i na to čemu úplně nerozumíme, ale pak bychom si neměli být tak jistí... :DD

potřeby podle pyramidy potřeb or ne?? :D

16. dubna 2008 v 19:22
Ahojda lahojda >DD tak jakpak se dneska máte? :DD Já momenálně celkem fain, jen by to chtělo trošku více času.. už je sedm ufff.. Dneska v ZSV jsme brali potřeby a tabulku potřeb, kterou sestavil Maslow. 1. fyziologické procesy ( hlad odpočinek atd.) 2. potřeba bezpečí a jistoty 3. sebeúcta a uznání 4. láska a sounáležitost ( potřeba patřit někam, k někomu.. do rodiny atd.) 5. seberealizace ( něčeho dosáhnout) A tvrdil, že zde funguje jakási hyerarchie.. dokud nejsou uspokojovány fyziologické potřeby nemáme potřebu lásky atd.. A profesorka se nás ptala, zda s tím souhlasíme. Já jsem s tím nesouhlasila, ale asi jenom se čtyřma lidma :D. Myslím si, že jsou pro nás stejně důležité fyziologické potřeby jako potřeba lásky. S tím rozdílem, že bez lásky budeme fyzicky žít, ale bez jídla ne. A proto se o ně na první pohled zajímáme více.. když se nenajíme, tak už bude prostě konec. Zato víme, že když zrovna teď něco neuděláme s potřebou lásky, budeme mít možnost změnit to zítra. Samozřejmě, že když jsme v extrémních podmínkách a asi týden nejíme, tak je to naše priorita. Ale potřeba lásky je zde také jen ustupuje trošku do pozadí. Samozřejmě každý je jiný a někdo chce raději něco dosáhnout, někdo chce mít rodinu atd. Ale sama jsem takovou situaci nezažila a ani jsem si o tom nic nezjišťovala, tkž to je jen můj úsudek a sama si tím nejsem jistá.. Možná, že když umíráme hlady, tak se v nás probouzí biologické pudy a je nám jedno jestli nás má někdo rád... Když nad tím tak přemýšlím, tak je to asi spíš tak :D jako teď mluvím o extrémních podmínách.. A co vy?? Jaké máte názory?

sebepoznání...

23. března 2008 v 22:55
Víte, co mi přijde hoodně zvláštní?? Že lidé mají nějaké podvědomí a nevědomí, které nemůžou ovlivnit. Jako já rozhodně nepatřím k lidem , kteří si myslí, že člověk je centrem vesmíru, všechno musí vědět blah blah... Ale nechápu, ževlastně nezná sám sebe. Nebo ne nechápu, ale pstě se tomu divím. Jsme tvořeni částicemi a ty zase menšími částicemi atd. Ale přijde mi ohromující, že nás vlastně ovládají. Jo, mohli bychom taky říct, že vlastně všechny ty částice jsem my. No už se do toho zamotávám :D Pstě chci říct, že sebe byhom snad měli znát nejvíce ne? Tak jakto, že kolikrát musíme hledat své pravé já a jací doopravdy jsme? Pstě mi přijde, že když člověk nemá jasno sám v sobě, tak jak si pak má připadat důležitý? A hrát si na chytrého, když ani pořádně neví, kdo je.. Třeba já vlastně vůbec nvm, kdo jsem... Chodím na gympl, ale vůbec si nepřipadám chytrá... fuck vůbec si nejsem jistá, jestli chodím na tu správnou školu...blah blah.. ale to jsem tu nechtěla řešit... Pstě mi to přijde upe blbé.. když neznáme sami sebe, tak přece nemůžem poznat vůbec nic.. No asi začnu chodit na nějaké kurzy sebepoznání, bo možná většina má v sobě jasno a já tady melu upe kraviny.. No radši už končím :D *Bye Bye*

Přátelství

23. března 2008 v 1:05
Přítel je ten kdo:
  • nás má rád takové, jakcí doopravdy jsme
  • je s náma v dobrém i zlém
  • se o nás zajímá
  • nás v těžké situaci podrží i když o to nestojíme
  • o nás nikdy nepochybuje
  • se nám přizpůsobuje a je pro nás schopen něco obětovat
  • nás nikdy nezradí
  • nám věnuje své volné chvíle
  • nám rozumí
Přátelé jsou náš život. Bez nich je svět neúplný. Pravý přítel vydrží celý život.
Pravému příteli bychom se neměli bát svěřit cokoliv.

Deprese.....

21. března 2008 v 21:30
Víte, co je hrozně zvláštní? Že v dnešní době, kdy je na tom Evropa nejlíp, trpí většina lidí depresemi. Pstě bylo dokázáno, že dnes je mnohem více lidí nešťastných než dříve. No zní to tak divně, když to tak napíšu, ale opravdu jsem to tak četla a já myslím, že to je pravda. Lidi pstě můžou mít všechno, co chcou hned a tím uspokojí své potřeby a přání, a pak se nudí. Prostě si ničeho nevážíme. Nesouhlasíte? Já tedy ano. Člověk si vždycky uvědomí, co všeechno má až když o to přijde. No je to takové zvláštní.. Když se máme dobře, tak se začneme mít špatně.. A můžeme si za to sami.. Myslím si, že lidi všechno hrozně omezuje... všechny zákony, ale hlavně povinnosti.. Pořád jen honby za penězi a každý chce být nejlepší.. no jo jenže bez toho by to asi taky nešlo.. No a taky kdyby lidi nebyli tak sobečtí , šlo by všechno hned lépe.. no o ale to je samé kdyby kdyby.. ale jsme takoví jací jsme a musíme se s tím naučit žít...a samozřejmě snažit se být lepšími a nikdy nebýt se sebou stopro spokojeni.

Nebýt loutkou...

18. března 2008 v 23:56
Člověk by měl být svůj. Chodit v tom, co se mu líbí. Říkat svoje názory, nestydět se za ně... Neměl by se stát jen čísi loutkou.. Jenže to by nemohli být hnusní lidé, kteří se ostatním vysmívají, pomlouvají je,... Prostě někteří lidé nejsou schopni pochopit, že když někdo dělá něco jinak než oni, tak to není špatně.. Třeba jim to dělá dobře, že můžou nadávat na někoho jiného a tím si dokazují, že oni to dělají dobře.. já opravdu nevím.. nepařím mezi lidi, kteří by někomu nadávali nebo pomlouvali kvůli vzhledu nebo kvůli toho, že je vlastně jiný.. myslím, že každý by měl jít svou cestou a ostatní by ho svými pošklebky neměli omezovat. A ti co to dělají jsou vlastně ubožáci, kteří se neumí jinak zabavit a nebo si tím jen dokazují vlastní velikost.

Different?

9. března 2008 v 22:05
Nikdo nechce být moc jiný, lišit se od ostatních. Být jiný vlastně znamená být divný, blbý. Nesouhlasíte? Tak proč se tak každý chová? Lidé si většinou rozumí s těmi, kteří mají stejné zájmy, názory atd. a čím více se někdo liší, tím méně si s ním rozumíme. To je prostě dáno a nikdo to nemůže nikomu vyčítat. Ale někteří to přece jne přehání. Někdy lidé pstě jiné názory neposlouchají, nezajímájí je a aniž by nad nimi přemýšleli, odsuzují je. A ještě horší je to s módou. Kdo s ní nedrží krok je pstě out. A není to právě lepší? Vynikat být něčím výjimečný? Tohle není to jiný=divný, tohle je pstě originální.Když je někdo jiný, tak je jakoby prokletý. Lidé ho pstě nechápou a ani se o to nesnaží, jen ho pomlouvají. Myslí si, že jen to co dělá většina je to správné.

Les gens

9. března 2008 v 20:09
Lidé jsou zvláštní tvorové. Strašně moooc zvláštní a složití. Ovšem stejně jako zvířata akorát s tím rozdílem, že my je tolik neznáme. Každý člověk má nějaký důvod svého chování. Je agresivní, protože mu někdo ublížil. Je sebevědomý, aby skryl svůj pocit méněcennosti a pomlouvá, protože lidem vlastně závidí. A proto je špatný? Protože nezvládá svou nynější situaci? Mají jiní právo ho soudit? Sami neví, jak by se v oné situaci chovali sami, i když si sami myslí opak. Nikdo by neměl nikoho srovnávat. Každý žije v jiných podmínkách. Samozřejmě, že když někdo někoho zavraždí, tak za to musí být potrestán a rodina zemřelého ho budou nenávidět. A taky po právu. Udělal chybu, ale nic není černé ani bílé... tím se ho ovšem nechci zastávat.
Nejdůležitější období pro vývoj naší osobnosti je v prvních letech života. Tam se utváří náš postoj na svět, důvěra k lidem a láska k sobě samým. Když má někdo rodiče, kteří mu poskytují málo lásky, jeho strádání v něm zůstane a projevuje se v něm celý život. Všechno vlastně závisí na rodičích. Jasně, že máme nějaké geny a vlastnosti, ale většina je ovlivněna právě tímto začátkem.
 
 

Reklama